Všichni ho už odepsali, teď se děje nemožné: Podívejte se, jak se do „pouště smrti“ vrací voda

Aralské jezero všichni odepsali, ale pak se stal zázrak. Díky záchranným projektům vzrostla jeho hladina o 42 %

Zdroj fotografie: Adam Harangozó - licence CC BY-SA 4.0

Ještě nedávno to vypadalo jako definitivní konec. Aralské jezero, kdysi obrovská vodní plocha, se proměnilo v symbol lidského selhání a ekologické katastrofy. Vyschlé dno, rezavé lodě a toxický prach – takový obraz obletěl svět. Dnes se ale odehrává něco, co mnozí považovali za nemožné. V severní části jezera se voda vrací a s ní i život. 

Kdysi šlo o čtvrté největší jezero světa 

Po desetiletí bylo Aralské jezero ukázkou toho, kam může vést necitlivý zásah člověka do přírody. Sovětské projekty zaměřené na pěstování bavlny odklonily klíčové řeky Syrdarju a Amudarju, což způsobilo dramatický pokles hladiny. Voda ustoupila o desítky metrů, objem jezera klesl o tři čtvrtiny a z kdysi čtvrtého největšího jezera světa zbyla jen pustina. Místo vody zůstala slaná poušť, ze které vítr roznášel nebezpečné látky do širokého okolí.

Zlom přišel až v roce 2005. Kazachstán tehdy dokončil přehradu Kok-Aral, která oddělila severní část jezera od zbytku. Cíl byl jednoduchý: udržet vodu z řeky Syrdarja tam, kde to má smysl. A výsledek? Šokující. Hladina Severního Aralu vzrostla o 42 % během pouhého roku. „Tohle jsme čekali až za desítky let,“ připouštěli odborníci. 

Příroda si vzala zpět to, co jí bylo odebráno

S vodou se nicméně začal vracet i život. Z kdysi extrémně slané vody, kde přežívalo jen minimum organismů, se postupně stalo prostředí vhodné pro původní ryby. Rybolov, který byl prakticky na bodu mrazu, tak dnes opět funguje a roční úlovky dosahují tisíců tun. Do oblasti se navíc vrací i ptáci – stovky druhů znovu využívají mokřady jako zastávku na svých migračních trasách. Příroda si jednoduše bere zpět to, co jí bylo odebráno.

Změny pocítili i místní obyvatelé. Město Aralsk, které kdysi leželo desítky kilometrů od vody, dnes sleduje, jak se jezero pomalu vrací zpět. Voda je nyní vzdálená jen zhruba 20 až 25 kilometrů. Ubylo také toxických prachových bouří a lidé mluví o příjemnějším klimatu i větším množství srážek. Aralské jezero tak znovu začíná plnit svou přirozenou roli v krajině.