Evropské Niagary máme pod nosem! Češi přehlížejí vodopády, které léčí astma i alergie

Hukot vody, mlha ve vzduchu a scenérie jako z pohádky. Krimmler Wasserfälle lákají návštěvníky nejen na krásu, ale i na překvapivě blahodárné účinky pro zdraví.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Pokud si myslíte, že za pořádnými vodopády musíte letět až někam na Island nebo k Niagaře, tak vás ráda vyvedu z omylu. Jeden světový unikát totiž máme doslova za humny, a i když tam Češi v posledních letech jezdí víc, pořád spousta z nás netuší, jaká síla se tu skrývá. A kde ji hledat? Přece v rakouských ledovcových vodách kousek od našich hranic. Řeč je o Krimmelských vodopádech (Krimmler Wasserfälle). A věřte mi – je to takový hukot, že i ten největší mluvka v partě raději zmlkne a jen zírá na tu bílou tmu, co se valí z hor.

Tři patra čistého adrenalinu

Když se řekne 385 metrů, zní to jako nic moc číslo, že? Ale když stojíte pod touhle masou vody, která se ve třech obřích skocích řítí do údolí, je to úplně jiná káva. Krimmelské vodopády jsou nejvyšší v Evropě (ano, opravdu je nikdo jiný nepředběhne) a věřte mi, že své slavnější italské nebo francouzské kolegy strčí hravě do kapsy. Napájí je říčka Krimmler Ache, která bere sílu přímo z ledovců Vysokých Taur.

A mám pro vás i jednu zajímavost, co mě fakt dostala: největší „fičák“ je u vodopádů večer. Proč? Protože voda z tajícího ledovce musí urazit osmnáct kilometrů, než k té hraně dorazí, a trvá jí to zhruba deset hodin. Takže zatímco se nahoře v poledne opírá sluníčko do ledu, dole si tu největší sprchu užijete, až když se začne stmívat. A rekord? Ten jsem pro vás vyčetla z informační tabulky – v roce 1987 se tudy prohnalo 180 kubíků za sekundu. To už není vodopád, to je regulérní apokalypsa v přímém přenosu. Brrr…

Stezka, kde se zapotíte, ale i moc pěkně pokocháte

Cesta nahoru není úplně pro bábovky, to vám říkám na férovku (takže kočárky a lidé s omezenou pohyblivostí by raději měli zůstat dole), ale stojí za každou kapku potu, kterou na ní vycedíte. Čekají vás čtyři kilometry šlapání do kopce a převýšení 380 metrů. Ale klid, Rakušané jsou v tomhle profíci, takže stezka, která tam je už od roku 1901, má hned jedenáct vyhlídkových plošin, kde si odpočinete a rozhlédnete se po kraji. Ale dejte si pozor na to, jak se jmenují. Pokud se vám totiž zalíbí třeba Regen Kanzel (doslova Dešťová kazatelna), počítejte s tím, že tam budete mokří dřív, než řeknete „štrúdl“. A vůbec, kdo se nerad namáčí, ten by měl mít s sebou pláštěnku – minimálně váš mobil to ocení.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Mimochodem, ta cesta není žádná novostavba pro turisty. Už ve středověku tudy totiž chlapi na koních tahali alpskou sůl. Dneska už tam ale nejezdí koně, nýbrž Pinzgauská železnice, která z téhle zapadlé vísky udělala doslova turistický magnet. Ale naštěstí jen v sezoně. Mimo ni je to tady pořád moc fajn.

Doktorův recept: Dýchejte zhluboka!

A teď to nejlepší. Krimmelské vodopády nejsou jenom pastva pro oči, ale i pro plíce. Lékaři sem posílají lidi s astmatem nebo alergiemi jako na běžícím páse. Jak se totiž ta čisťounká ledovcová voda tříští o skály, vytváří mikročástice, které jsou doslova nabité zápornými ionty. Ty pak pronikají hluboko do plic a čistí je lépe než kdejaký inhalátor. Takže až tam budete stát a lapat po dechu, nedělejte to jen kvůli té kráse, ale pořádně se nadechněte – je to terapie zadarmo.