Děsivé naříkání u zastávky MHD: Lidé na plzeňských Slovanech se bojí chodit spát!

Pronikavé pískání, které v první polovině května 2026 budí obyvatele u konečné tramvaje č. 1, nepochází od člověka v nouzi. Jsou to hladová mláďata sovy.

Foto: cs:ŠJů - licence CC BY SA 3.0

Karel Makoň ze Záchranné stanice živočichů Plzeň dostává kolem půlnoci jednu SMS za druhou. Lidé z okolí konečné zastávky Slovany píšou, že venku někdo naříká, že to zní jako volání o pomoc. Prosí, ať to někdo prověří. Makoň odpovídá stále totéž: na třech jehličnanech naproti konečné sedí mláďata kalouse ušatého a žadoní po rodičích o jídlo. Žádné drama, žádné nebezpečí. Jen hladové sovičky, které ještě neumějí lovit.

Zvuk, který nedá spát

Kdo noční pískání kalousích mláďat nikdy neslyšel, snadno si ho splete s něčím znepokojivým. Nejde o klasické houkání, jaké si většina lidí spojí se sovou. Mláďata vydávají tenký, vytrvalý, naříkavý tón, ornitologové ho přirovnávají k vrzání rezavé branky. Opakuje se v pravidelných intervalech, od soumraku až do ranních hodin, a nese se překvapivě daleko. Dospělý samec kalouse přitom houkne tlumeně a krátce, puštík obecný zase zní hluboko a dutě. Pískání mláďat je proti tomu ostré, úpěnlivé. A hlavně nepřestává.

Právě ta vytrvalost lidi děsí. Zvuk se ozývá každou noc, vždy ze stejného místa, a v tichu městské periferie působí intenzivněji, než by člověk čekal od ptáka o velikosti holuba.

Proč sova hnízdí u tramvajové smyčky

Kalous ušatý patří mezi nejadaptabilnější české sovy. Nestaví si vlastní hnízdo, zabírá staré konstrukce strak, vran, havranů nebo veverek. Vyhovují mu parky, lesoparky, hřbitovy, zahrady i vzrostlé stromy uprostřed sídlišť. Ostrůvek jehličnanů u konečné Slovany je pro něj ideální adresa: klidná zeleň obklopená zástavbou, kde se hemží hraboši a další drobní hlodavci.

Plzeň přitom není žádná výjimka. Makoň potvrzuje, že město má řadu stabilních lokalit výskytu, mezi nimi Špitálský les, park Homolka, Mikulka, Borský park, Košutecké jezírko nebo vnitrobloky ulic Francouzská, Spojovací, Čermákova a Lábkova. Obdobné noční koncerty hlásí i Praha, kde kalousi obsazují sídlištní zeleň, Mladá Boleslav, kde pár zahnízdil přímo u panelového domu, nebo Přerov, kde ornitologové uklidňovali obyvatele sídliště naprosto stejnými slovy.

Kdy bude zase ticho

Snůška kalouse ušatého připadá nejčastěji na druhou polovinu března až začátek dubna. Mláďata opouštějí hnízdo po třech až čtyřech týdnech, ale ještě dalších zhruba dva až tři týdny hlasitě žadoní, zatímco je rodiče dokrmují a učí lovit. Celková závislost na rodičích může trvat až do desátého či jedenáctého týdne věku.

Pro obyvatele Slovanů to v polovině května znamená jedinou věc: nejhlučnější fáze by měla odeznít spíš do konce května, nejpozději začátkem června. Podle Makoně se navíc podobné pískání v Plzni opakuje pravidelně dvakrát do roka, biologicky to odpovídá případnému druhému hnízdění, které je u tohoto druhu doložené, i když méně časté.

Co dělat, když to uslyšíte

Nejdůležitější rada zní: nezasahovat. Mládě, které sedí na větvi a píská, není v ohrožení, čeká na rodiče. Sbírat ho a odnášet je zbytečné a pro ptáka škodlivé. Národní síť záchranných stanic doporučuje volat odborníky teprve tehdy, když je mládě viditelně zraněné nebo v bezprostředním nebezpečí, třeba na frekventované silnici nebo v dosahu kočky. V Plzni je kontakt na záchrannou stanici 777 145 960, centrální dispečink funguje na čísle 774 155 155.

A ještě jedna věc, kterou stojí za to si odnést: kalous ušatý je zákonem chráněný a ve městě funguje jako tichý regulátor hrabošů. Pár týdnů nočního pískání je daň za celoroční službu, které si většina sousedů ani nevšimne.

Nejděsivější na celém plzeňském „naříkání“ nakonec není zvuk sám. Je to zjištění, jak málo o svých nočních sousedech víme.