Děsivá čupakabra: Přerostlé monstrum mělo údajně pojídat ovce a kozy

Monstrum, které pojídá menší zvěř a ničí farmářům v Americe a Mexiku život. Taková je čupakabra. Nikdo však neví, čím tato příšera ve skutečnosti je.

Zdroj fotografie: Jeff Carter / Creative Commons / CC BY-SA

Podle mrtvých slepic, jež leží už několik dní na zemi v prachu, se zdá, že se nedaleko pohybuje nějaké divoké stvoření. A opravdu, uprostřed pole sedí podivná bytost s vyceněnými zuby. Bez srsti, ale s temnýma očima a pěnou se valící z tlamy. Farmář si myslí, že dnes konečně uloví čupakabru, jak se tomuto tvoru říká. Ale co je vlastně čupakabra, proč dostala takové jméno a jak je možné, že se o ní ví tak málo?

Když řádí čupakabra

Existuje mnoho teorií o tom, co čupakabra je, ale většina svědků se shoduje na tom, že jde o podivné stvoření připomínající psa. Ačkoli jsou zprávy o čupakabře nejčastěji z USA, Mexika a Jižní Ameriky a psalo o ní mnoho médií, její existence zůstává jednou velkou záhadou. První zprávy o čupakabře se objevily v roce 1995 v Portoriku a později se stalo její pozorování běžnější, zejména v Mexiku a Texasu. Nicméně většina vědců se domnívá, že čupakabra neexistuje a je jen plodem lidské fantazie. Přesto se však objevují opakovaná svědectví o podobné bytosti, což zůstává záhadou. 

Kdo je čupakabra

Jedna z teorií tvrdí, že čupakabra je výsledkem neúspěšného vojenského experimentu, kdy se nějakým způsobem podařilo stvořit neznámé zvíře, které uniklo ze svého uměle vytvořeného prostředí. Další teorie naznačuje, že čupakabra může být výsledkem mutace DNA v důsledku kontaminace životního prostředí. Existuje i možnost, že jde o druh zvířete, jenž dosud není vědecky popsán. Neméně zajímavé jsou spekulace o čupakabře jako o výtvoru mimozemšťanů nebo jako důsledek úniku nebezpečné nemoci z vojenských laboratoří. Každopádně přes veškeré snahy a spekulace zůstává tajemství čupakabry nedotčeno. Každý si musí vybrat, čemu věří, a odpověď zůstává na čas neznámá. Pravda je taková, že čupakabra nikdy nebyla chycena, a vědci tak nemohou s jistotou říct, odkud tato „stvůra“ vlastně pochází.