Kočkovité šelmy jsou vesměs elegantní stvoření se specifickými hlasovými projevy. Domácí kočky, stejně jako gepardi, pumy nebo rysi, umí příst, ale ne řvát. Další šelmy to mají zase naopak.
Písnička Jana Wericha v postavě pekaře Kotrby shrnuje jasně, že „ten umí to a ten zas tohle“. Jenže to neplatí jen u lidí, zajímavě to mají nastaveno i kočkovité šelmy. Některé totiž umí jen řvát, zatímco další jen příst. Například král zvířat lev, tygři nebo jaguáři mohou řvát na celé okolí, ale krásné kočičí předení je jim upřeno. Domácím kočkám na rozdíl od těchto velikánů zůstalo jen méně divoké mňoukání či vřeštění, a pak spokojené předení.
Proč to neumí?
Odpovědí je fyziologie kočičích hlasivek a jejich samotného hrdla, které pomáhá vytvářet zvuky. Právě kvůli způsobu, jakým jsou tvořeny řev a předení, se tyto zvuky vzájemně vylučují. To znamená, že kočka může provést buď jeden, nebo druhý. Potvrzuje to i John Wible, kurátor Muzea přírodní historie v Pittsburghu. Předení je v tomto ohledu unikátní zvuk, protože je tvořen jak při výdechu, tak i při nádechu zvířete.
Nejdřív se vyvinul právě u koček, až posléze se rozšířil do dalších příbuzných druhů. Kromě kočky domácí dovede příst rys, ocelot, puma a gepard. Typické řvaní je u koček mnohem vzácnější a objevilo se jen u konkrétní linie velkých kočkovitých šelem. Jedinou výjimkou je pak leopard sněžný, který nejspíš o svou schopnost pořádného řevu přišel. Jako u lidí vychází u koček zvuky z hrtanu, i když není přesně jasné, jak kočky právě řev nebo předení tvoří.
Ohebné kosti v hrdle
Savci tvoří zvuk hrdlem. Jejich hlasové projevy vznikají průchodem vzduchu speciální strukturou. Hlavními součástmi jsou hlasivky a jazylka, které takto fungují i u koček. Kočky, které řvou, mají jazylku z části chrupavčitou a jejich hrtan je pohyblivý, což dovoluje zvířatům snížit hlas až do temného vrčení. Další odchylka pro řev a předení se nachází přímo v hrtanu a pro předení je naprosto zásadní. Předení je totiž tvořeno extrémním kmitáním hlasového svalu.
Kočky, které řvou, mají hlasivky mnohem silnější, delší, těžší a masitější. Tkáň je silná a flexibilní, což dovoluje vytvářet hlasité a hrubé zvuky v nízké tónině. Ať už kočkám dovolilo předení cokoli, muselo se jednat o evoluční výhodu, díky které se tento zvuk v rodové linii udržel. Vědci si ovšem nejsou jistí, jakou roli mohlo hrát předení v životě v divočině. Mohlo jít například o tišící nebo ozdravný mechanismus, který pomáhal skrývat před predátory mňoukání koťat.
Líbí se vám více hlasité vrčení, nebo jemné předení?
Zdroj: LiveScience
Technika
|
PŘEČTENÍ: 11104
