V Česku je zlato za 30 miliard korun, ale těžit se nesmí. Šupinky z erodujících žil padají do šesti řek, kde je vyloví kdokoli s pánví

Státní podnik DIAMO spočítal u Zlatých Hor 10,89 tuny zlata. Média jeho hodnotu odhadují na téměř 30 miliard korun. Kov ale zůstává v hornině a zlatinky se zatím loví v potocích.

Foto: PxHere

Téměř osmdesát vrtů, kilometry jader a tabulky podle mezinárodního standardu JORC. V listopadu 2025 zveřejnil státní podnik DIAMO výsledky průzkumu v bývalém rudním revíru u Zlatých Hor a Heřmanovic, na pomezí Olomouckého a Moravskoslezského kraje. Číslo, které se okamžitě rozletělo po zpravodajských webech, zní 10,89 tuny zlata. Ladislav Pašek z DIAMO v rozhovoru pro iRozhlas ocenil aktuální hodnotu ložiska na téměř 30 miliard korun. Případné dobývání ale blokuje zákon, chybí mu politické rozhodnutí a čeká ho environmentální posouzení. Zlato, na které si sáhnete hned, proto leží jinde: v korytech Otavy, Sázavy a Opavy, kde stačí pánev, holínky a trpělivost.

Zlaté Hory a 10,89 tuny zlata: co přesně průzkum DIAMO našel

Podle tiskové zprávy DIAMO skrývá ložisko vedle zlata také 8,63 tuny stříbra, 25 tisíc tun zinku, 5,6 tisíce tun mědi a 1,6 tisíce tun olova. Zlaté Hory tak představují celou polymetalickou zásobárnu, ve které figurují i kovy, jež Evropa řadí mezi strategické.

Miliardová částka má ovšem háček. DIAMO zveřejňuje geologické zásoby, tedy kolik kovu v hornině leží. Kolik by šlo reálně a se ziskem vytěžit, je jiná otázka. Pašek pro iRozhlas připomněl, že u světových ložisek bývá rozdíl mezi geologickými a těžitelnými zásobami zhruba třetina, někdy až polovina.

Udělali jsme si orientační propočet. Při úbytku o třetinu by zbylo přibližně 7,3 tuny zlata, tedy kolem 20 miliard korun. Při úbytku o polovinu zhruba 5,4 tuny, v penězích asi 15 miliard. A od toho by se ještě odečítaly náklady na šachty, úpravnu, energii, mzdy i sanaci. Jde o ilustrativní výpočet, s žádným těžebním plánem nepracuje. Ukazuje ale, proč 30 miliard v zemi neznamená 30 miliard na účtu.

Proč se zlato v Česku netěží: kyanid, horní zákon a poslední slovo vlády

Hlavní právní překážka má jméno. Paragraf 30 horního zákona zakazuje při úpravě kovonosných nerostů kyanidové loužení i jakékoli postupy s kyanidovými sloučeninami. Zákaz platí bez časového omezení a odvolat by ho mohl jen parlament. Zlato samo zakázanou surovinou není. Z chudších rud se ale ve světě získává nejčastěji právě kyanidací a bez ní ekonomika podobných projektů výrazně ztrácí dech.

DIAMO navíc zdůrazňuje, že plní vládní zadání: inventuru strategických a kritických prvků, nikoli přípravu dolu. O tom, zda se ložisko otevře, nebo zůstane strategickou rezervou, rozhodne vláda. Před jakýmkoli krumpáčem by musela proběhnout studie vlivu na životní prostředí (EIA), technicko-ekonomická studie a vypořádání střetů zájmů.

Projekt se přesto hýbe. Koncem dubna 2026 oznámil podnik dokončení první etapy předběžné studie proveditelnosti, která podle něj potvrzuje ekonomický i regionální potenciál. Konkrétní čísla zveřejní až po oponentních posudcích. Studie počítá s tím, že by se část hlušiny a většina flotačních kalů vracela do podzemí ke zpevnění vytěžených prostor. Kvůli ochraně vodních zdrojů by se využívala důlní voda.

Kdo by z těžby bohatl? Výhradní ložiska patří ze zákona státu. Z úhrady za vydobyté nerosty dostává 50 % stát, 40 % obec a 10 % kraj, obec navíc inkasuje poplatek z dobývacího prostoru. Podle nás jde o motivaci, kterou žádný starosta na Jesenicku nepřehlédne.

Těžba v revíru přitom není dávnou minulostí. Polymetalické rudy se zlatem se v lokalitě Zlaté Hory-Západ dobývaly ještě v letech 1990 až 1993. Pak útlum rudného hornictví a klesající rentabilita provoz ukončily.

Otava, Sázava, Opava: řeky, ve kterých se zlato dá rýžovat

Zatímco velké ložisko čeká na politiky, příroda pracuje dál. Zlato sedí v křemenných žilách uvnitř skal. Mráz, déšť a teplotní výkyvy horninu rozrušují, voda uvolněné částečky odnáší do potoků a cestou je drtí na stále drobnější šupinky. Díky obrovské hustotě se kov usazuje v přírodních pastích: za balvany, ve vnitřních obloucích meandrů, mezi kořeny nebo na jílovitém podloží.

Mezi tradiční zlatonosné toky podle zlatokopů patří:

• Otava a její přítoky: Pootaví kolem Kestřan na Písecku, Sušice, Žichovic a Horažďovic,
• Sázava od Jílového u Prahy níže po proudu, s tradicí Pikovic,
• Bojovský potok a Brslenka v okolí Jílového,
• Olešnice,
• Zlatá a Černá Opava na Moravě, typicky okolí Vrbna pod Pradědem a Zlatohorska.

Začátečníkům doporučujeme Otavu u Kestřan. Pravidelně se tam konají zlatokopecké akce a zkušení rýžovníci ochotně poradí. Sázava u Jílového i jesenické Opavy mají bohatou geologickou historii, bez průvodce se ale nováček snadno ztratí v kamení i v pravidlech.

Rýžování pánví krok za krokem: šlich, šupinky a gram za víkend

Postup se dá naučit za odpoledne. Naberete štěrk a písek, pánev ponoříte a energicky protřepete, aby těžké částice klesly ke dnu. Krouživými pohyby pak odplavujete lehký křemen, živce a jíl. Nakonec zbude šlich, tmavý koncentrát těžkých minerálů. V něm se při troše štěstí zalesknou zlatinky.

Podobný lesk ale má i podvodník. Pyrit, zvaný kočičí zlato, prozradí černý vryp, křehkost a často krychlové krystaly s rýhovanými plochami. Podle mineralogického profilu Přírodovědecké fakulty UK má hustotu 5,1 g/cm³, zlato je zhruba čtyřikrát hustší. Slída se zase třpytí jako šperk, ve vodě se ale vznáší a proud ji odnese. Pravé zlato drží na dně.

Kolik se dá najít? Místopředseda Českého klubu zlatokopů Tom Possum v reportáži Novinek uvedl, že za víkend lze při štěstí narýžovat zhruba gram zlata. České zlatinky mají obvykle do jednoho milimetru, takže gram představuje tisíce šupinek. Nováček může odjet s pár zrnky v lahvičce, nebo s prázdnou. Hodnota úlovku proto spočívá v příběhu: vlastní nález z konkrétní řeky.

Výbava je skromná:

Pomůcka	K čemu slouží
Rýžovací pánev	oddělení těžkých minerálů od lehkých
Lopatka, případně síto	nabírání a hrubé třídění štěrku
Pinzeta a lahvička	uložení zlatinek
Holínky nebo brodicí boty	pohyb ve vodě

Pánve prodávají hobby a prospektorské e-shopy. Pro hlubší teorii doporučujeme Manuál zlatokopa, který vydala Česká geologická služba.

Kdy je rýžování legální a kam za zlatem vyrazit v sezóně 2026

Vodní zákon umožňuje takzvané obecné nakládání s povrchovou vodou pro vlastní potřebu bez povolení, pokud k tomu nepotřebujete zvláštní technické zařízení. Současně ale zakazuje poškozovat břehy, narušovat přírodní prostředí, zhoršovat odtokové poměry a zasahovat do práv druhých. Ruční rýžování pánví se do tohoto rámce obvykle vejde, rozkopávání břehu už ne.

Před výpravou na vlastní pěst si ověřte tři věci:

• zda tok neleží v chráněném území, kde AOPK váže výkopové práce a změny vodního režimu na souhlas,
• zda nevstupujete přes soukromý pozemek,
• zda nenarušujete břeh, kořeny ani koryto.

Nejjistější cestou zůstávají organizované akce. Český klub zlatokopů zve na mistrovství České republiky a Slovenska v Kestřanech 30. a 31. července 2026 a na tradiční rýžování z Otavy 1. srpna. Kdo chce sledovat světovou špičku, musí letos až na Nový Zéland: mistrovství světa hostí Cromwell od 26. září do 2. října. Evropský šampionát proběhne od 2. do 8. srpna v polské Zlotoryji, kousek od českých hranic.

Rodinám nabízí pohodlnou variantu Zlatokopecký skanzen v Ondřejovicích 281 u Zlatých Hor. Rýžování je součástí prohlídky Zlatorudných mlýnů, dospělí platí 120 Kč. Otevřeno je od května do října, v červenci a srpnu denně od 10 do 18 hodin. Soutěžní rýžování tu má tradici od roku 1993 a světový šampionát se zde konal v letech 2010 a 2024.