Skrytá jeskyně ukrývá temné tajemství. Vstup do podsvětí možná existoval

Jeskyni Te’omim archeologie zná dávno. Rozruch vyvolalo až to, co badatelé četli v jejích nejtěsnějších štěrbinách, a proč tam zřejmě někdo schoval světlo i lebky.

Foto: Pexels/pixabay

Žádná brána do pekla se nenašla, přesto nálezy archeology znepokojily. Jeskyni Te’omim neproslavil nový objev, ale nové čtení starých stop z jejích hlubších částí, které najednou dávají mnohem temnější smysl.

O portálu do podsvětí v datech není ani slovo

Autoři o žádném doslovném portálu nemluví. Autoři v Harvard Theological Review jen s opatrností navrhují, že se tu v pozdně římském období, tedy zhruba ve 2. až 4. století n. l., mohly odehrávat obřady nekromancie, snahy vyvolat nebo vyslechnout mrtvé. Právě proto zmiňují i možné nekyomanteion, tedy starověkou věštírnu spojenou s duchy mrtvých, ne prokázaný vstup do podsvětí.

Jeskyně navíc neležela světu skrytá do včerejška. V redakci VědaŽivě jsme si nad stejnou prací všimli, že Te’omim badatelé znají nejméně od roku 1873 a současný rozruch stojí hlavně na nové interpretaci nálezů, ne na senzačním objevu nového místa. Skryté tak byly spíš její hůř přístupné části a význam toho, co v nich leželo.

Nejsilnější stopa neležela na očích

Právě tam příběh tvrdne. Stejná práce uvádí přes 120 intaktních olejových lamp, které někdo záměrně zasunul do úzkých a hlubokých štěrbin nebo pod suť, přičemž většina spadá do 2. až 4. století n. l. Třetí lidská lebka navíc ležela in situ v obtížně dostupné štěrbině nad čtyřmi místními keramickými lampami typickými pro 3. až 4. století n. l., a právě tahle sestava drží napětí celého příběhu pohromadě: nejde o portál, ale o otázku, proč někdo ukládal světlo a lebky zrovna sem.

Ta scéna působí nepříjemně konkrétně. Podle autorů v Harvard Theological Review se k většině štěrbin dalo dostat jen obtížným plazením a badatelé museli řadu lamp vytahovat dlouhými tyčemi s železnými háky. Člověk si tak snadno představí někoho, kdo se ve tmě sunul podzemím a cpal lampu hluboko do skály, protože pro běžné svícení by taková námaha nedávala smysl.

Samotný prostor navíc starověkým lidem nabízel silný rámec. Te’omim tvořila hluboká šachta, vnitřní pramen a voda sváděná do skalní nádrže, a autoři v Harvard Theological Review připomínají i starší místní tradice, které prameni přisuzovaly léčivé a plodnostní účinky. Odtud vede i pojem chthonický, neboli podsvětní kult, tedy uctívání božstev spojovaných se zemí, smrtí a podsvětím. Jeskyně proto mohla působit jako místo možného kontaktu se světem mrtvých, ale pořád jen v rámci dobové víry, ne jako potvrzený nadpřirozený fakt.

Rozhodující detail zůstává hmatatelný. V redakci VědaŽivě na tom považujeme za nejsilnější právě nepraktičnost nálezu: autoři výslovně říkají, že samotné osvětlení jeskyně nevysvětluje, proč lampy skončily vražené hluboko do skrytých a špatně dosažitelných štěrbin. Atmosféra tedy pomáhá, jenže sama nestačí, celý výklad stojí hlavně na tom, že někdo vykonal záměrný, namáhavý a zjevně neběžný úkon. A právě tady je ještě nutné oddělit, co v jeskyni zanechali uprchlíci a co možná ritualisté.

Jeden úkryt, dvě odlišné časové vrstvy

Te’omim totiž nevypráví jeden příběh. Autoři v Journal of Jewish Studies spojují vnitřní, těžko přístupné části jeskyně s dobou po Bar Kochbově povstání, židovském povstání proti Římu v letech 132 až 136 n. l. Badatelé tam našli tři depoty mincí, dvě železné násadové zbraně a pět koncentrací rozpadajících se lidských kostí nejméně tří osob, takže jeskyně tehdy zřejmě posloužila jako poslední úkryt uprchlíkům.

Až novější práce v Harvard Theological Review vrství na stejné místo jinou kapitolu. Hlavně lampy a lebky přiřazuje k pozdější rituální aktivitě v pozdně římském období. Mince, zbraně a kosti tedy patří do jiného času než lampy a lebky, a kdo tyto vrstvy slepí do jediné hororové linie, rozbije přesně to, co dělá nález přesvědčivým: chronologii.

Právě tady padá poctivý verdikt. V redakci VědaŽivě platí jednoduché pravidlo: jakmile někdo smíchá úkryt z povstání s pozdější možnou nekromancií, vyrobí silnější horor, ale slabší pravdu o Te’omimu. Kdo z téhle jeskyně dělá vstup do podsvětí, nevypráví temnější příběh, jen méně poctivý.