Obecně se věří, že hlavním cílem věznic je rehabilitace osoby. Mnoho zemí ovšem vězení nijak nereguluje a nechává zločince bez jakékoliv podpory.
Bohužel je svět plný věznic, které mají podtitul „nápravné zařízení“ jen v názvu. Ve skutečnosti se jedná o pevnosti plné násilí, ponížení a pro každého vězně zcela smrtící. Počet těchto násilných věznic každý rok klesá, ale s pohybujícím se světem se velmi brzo objevuje nějaká nová. V následujících zařízeních nemůže být o nápravě ani řeč. Právě tyto instituce mají takové podmínky, že otřesou i notorickými kriminálníky.
Vězení Tadmor v Sýrii
Věznici kousek od Palmýry zničil v roce 2015 ISIL. Navzdory tomu drží ovšem rekord v mučení a počtu poprav. Ve sklepeních byli lidé tráveni pomocí jedů a tvrdých drog, věšeni za nohy a vyhladověni. Prakticky zde byli vražděni všemi představitelnými způsoby. Úřady o všem věděly a nedávaly jen tichý souhlas, ale přímé rozkazy k těmto akcím.
Vězni byli ubiti ocelovými tyčemi, trubkami nebo sekerami, přesný počet mrtvých nebude nikdy znám. Veřejné organizace vymohly zavření Tadmoru v roce 2001, v roce 2011 byla však otevřena znovu. Podmínky uvnitř vedou každý rok 20 lidí k sebevraždě.
Věznice Caradirú v Brazílii
Tato věznice poblíž metropole Sao Paulo byla uzavřena v roce 2002. Navzdory tomu v ní stále vládnou kruté podmínky. Byla postavena v roce 1920 a po 80 let neprošla žádnou rekonstrukcí. Je to děsivá soustava cihel a betonu s primitivním vybavením a hroznými hygienickými podmínkami. Průchod tímto zařízením lze popsat jen jako peklo. V roce 1992 se zde odehrála nejkrvavější vězeňská vzpoura, při které bylo nakonec zabito 111 vězňů.
Počet trestanců může být kdekoli mezi 7 500–10 000 lidí a na všechno dohlíží méně než 1 000 zaměstnanců. Ti pracují na 4 směny, takže je zde najednou přinejlepším 250 stráží a úředníků. Každý 5. vězeň je HIV pozitivní, zdravotní péče je zcela primitivní a desítky vězňů zemřely na infekce, následky ran z bojů, nebo rovnou spáchali sebevraždu.
Zařízení Gitarama ve Rwandě
Věznice byla postavena s tím, že v ní bude tak 500 lidí, dnes ovšem celé zařízení zahrnuje asi 6 000 osob. Lidé musí spát v těsných rozích na zemi, kde se střídají. Samotky mají jeden metr čtvereční a postrádají jak nábytek, tak i strop. Stráže se o jakékoli dění prakticky nezajímají, místní gangy ovšem vymáhají velmi tvrdé pořádky.
K tomu přidejte neustálý hlad, který často vede ke kanibalismu. Věznice nemá žádnou zdravotní službu a lidé zde umírají na nemoci prakticky denně. Úřady neprovedly ani nejmenší pokus o nápravu stavu a po státních převratech se podmínky ještě zhoršily.
Thajské vězení Bangkwang
Věznice známá ze série „Bankgkoko Hilton“ s Nicole Kidman. Latríny nejsou oddělené, všichni vězni si „užívají“ páchnoucí atmosféru. Jídlo je jednou denně a stále stejné – vařená rýže a zelenina. Sprcha je zde luxus a většina vězňů má štěstí, když se na ně dostane jednou za měsíc. Místní voda je velmi nízké kvality, takže se šíří bakterie a choroby.
Vězení Diyarbakir, Turecko
Nachází se ve stejnojmenném městě považovaném za turistické centrum. Místní úřady mají nad vězni absolutní moc a násilí i mučení jsou zde na denním pořádku. V roce 1996 zde pod záminkou potlačení vzpoury bylo zabito 10 strážných a zraněno 23 vězňů. Neexistuje zde ani lékařská péče a jídlo je té nejhorší možné kvality.
Kdo z vašeho okolí pobýval ve vězení?