Planeta Země nás stále nepřestává fascinovat svými záhadami a činnostmi, proti kterým jsme většinou absolutně bezmocní. Když si příroda řekne svoje, tak my s tím nic neuděláme, například bouřky, povodně, zemětřesení, tsunami nebo požáry. Jistě si všichni pamatujete na ohromné požáry, které cca před půl rokem zasáhly Austrálii.
Požáry tehdy natropily opravdu velkou škodu a mnoho lidí a zvířat se z toho ještě dodnes nevzpamatovala. Příroda si sama připravila velkou potíž, nicméně už je naštěstí po všem. Teď se však můžeme podívat na některá zajímavá fakta z těchto ničivých požárů. Věděli jste, že kouř z těchto australských ohňů stoupal až do ozonové vrstvy, což bylo výše než kdykoliv předtím?
Požáry a v Austrálii
Poslední australská sezona požárů byla opravdu velmi tvrdá a věděl o tom celý svět. Po světě se vybíraly peníze na pomoc této ostrovní zemi, kterou požáry naprosto ochromily. Kouř, který vycházel z ohňů dosáhl podle výzkumů a studií do neskutečných výšek, ve kterých ještě nikdy nebyl, alespoň to nebylo zaznamenáno. To však není všechno, protože když se tam tento kouř z děsivých požárů dostal, začal se projevovat velmi zvláštním chováním.
Téměř tisíc tun kouře
Obzvláště intenzivní řada kouře v jihovýchodní Austrálii od 29.prosince 2019 do 4.ledna 2020 podnítila vznik obrovských mraků, zvaných pyrocumulonimbus. Tyto bouřkové mraky způsobené ohněm vypustily do stratosféry okolo 300 tisíc až 900 tisíc metrických tun kouře, což bylo více než cokoliv z předchozího pekla, které v Austrálii řádilo. Obzvláště jeden velký, dlouhotrvající kouřový oblak se zvedl do rekordní výšky, a zatímco se točil a zvedal, balil se do rotujících větrů. Tyto větry však do té doby nikdy u podobných oblaků nebyly pozorovány, oznámili vědci 30.května v Geophysical Research Letters.
Pokryl území jednoho státu
Tento obrovský oblak plný kouře, který se stále ještě zcela nerozptýlil, se roztáhl zhruba do 1 tisíce kilometrů, což je například šířka amerického státu Montana. To z něj učinilo jeden z největších, ne-li přímo největší, ohnivých kouřových oblaků, které kdy satelity ve stratosféře zachytily, oznamuje odbornice na atmosféru z Harvardské univerzity, jež se studie ovšem nezúčastnila. Oznámila také, že jakékoliv narušení stratosféry má dopad na stratosférický ozon, jenž chrání planetu Zemi před škodlivým ultrafialovým zářením ze Slunce.
Odolával smíchání se vzduchem
V kouři se nacházely tmavé částice, které absorbovaly sluneční světlo a zahřívaly oblak, aby ho mohly zvednout. Atmosféričtí vědci poprvé pozorovali takové samolibé chování v tomto mraku kouře od pacifických severozápadních požárů v roce 2017. Dým z australského oblaku do značné míry odolával smíchání se s okolním vzduchem měsíc po jeho vytvoření. Kolem mraku se pak začaly tvořit zvláštní větry, které teď vědci zkoumají a snaží se přijít na to, co je způsobilo.
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 3594
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 6671
