Kaňon Dyje přežil bez zásahu člověka díky železné oponě. Pohraniční pásmo udělalo za přírodu to, co jinde nezvládla ochrana

Ostnatý drát a hlídky na čtyři desetiletí odřízly údolí Dyje od světa. Z bývalé zakázané zóny je dnes přes 40 km divoké řeky a národní park.

Zdroj fotografie: Joadl / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Jaro 1990, Čížov. Pohraničníci strhávají zátarasy, které ještě před pár měsíci střežily každý krok k rakouské hranici. Jeden úsek však zůstává stát. Po dohodě tehdejší Správy CHKO Podyjí, ministerstva vnitra a znojemské brigády Pohraniční stráže se z něj stává památník. Kousek za drátem se otevírá kaňon, do něhož skoro dvě generace nikdo nesměl vkročit bez povolení. Zarostlé svahy, meandry, žulové stěny a žádné chaty, silnice ani lomy. Režim tu hlídal lidi a krajina z toho vytěžila víc než kdokoli jiný. Jak se z represivní hranice stal jeden z nejcennějších koutů Česka, vypráví příběh o izolaci, odvrácené přehradě a ochranářích, kteří po pádu opony museli jednat rychleji než developeři.

Železná opona jako nechtěný strážce kaňonu Dyje

Mechanismus byl prostý a krutý zároveň. Podle Ústavu pro studium totalitních režimů se podél západní hranice táhlo hraniční pásmo široké obvykle dva až šest kilometrů, místy až dvanáct. Vstup? Jen na povolení. Ještě blíž k čáře leželo zakázané pásmo, vylidněné, bez jediného obydlí, kam směly pouze prověřené osoby v doprovodu pohraniční hlídky.

Pro údolí Dyje to znamenalo jediné: konec turistiky, rekreace, stavebního ruchu i běžného hospodaření. Zatímco okolní jižní Morava se proměňovala v intenzivně obdělávanou zemědělskou krajinu, kaňon zůstal stranou. Federace evropských chráněných území EUROPARC popisuje, že se oblast po druhé světové válce změnila v zemi nikoho. Minimum lidských zásahů pak po desetiletí uchovávalo kus divočiny uprostřed polí a vinic.

Podyjí v tom nebylo osamocené. Bývalá železná opona dnes tvoří takzvaný Evropský zelený pás, ekologický koridor dlouhý přes 12 500 km, který prochází 24 zeměmi. Hraniční zóna dala přírodě po celé Evropě vynucenou pauzu. Na jihozápadní Moravě se z ní zrodilo něco výjimečného.

Podle nás právě tady leží jádro paradoxu. Komunistická moc chtěla udržet občany doma a o orchideje či skalní stepi se nestarala. Ostnatý drát přesto fungoval jako hráz proti všemu, co by kaňon jinak pomalu ukusovalo.

Přehrada, která měla kaňon spolknout

Izolace ovšem kaňon chránila jen před drobnými zásahy. Proti velkým plánům státu sama nestačila. V 80. letech totiž českoslovenští plánovači chystali v údolí třetí přehradu, vedle stávajících nádrží u Vranova a Znojma. Podle EUROPARC by zatopila většinu území dnešních národních parků Podyjí i rakouského Thayatalu. Projekt nakonec padl, mimo jiné díky silnému odporu na rakouské straně.

Současně se do údolí vydali vědci. Průzkumy v 80. letech prokázaly mimořádnou hodnotu území a na jaře 1989, ještě před listopadem, odstartoval proces vyhlášení národního parku. Pak se hranice otevřela a hrozba změnila podobu: místo přehrady mohly přijít chaty, cesty a turistický nápor do dosud netknutého terénu.

Ochránci přírody proto měli naspěch. Pamětnický text v časopise Ochrana přírody líčí hektické vymezování hranic a zón budoucího parku. Celou přípravu výrazně urychlilo nově vzniklé ministerstvo životního prostředí. V roce 1991 bylo Podyjí vyhlášeno národním parkem a vojenskou bariéru nahradila bariéra zákonná. Rakouský Thayatal následoval o devět let později.

Dnes oba parky tvoří jedno přeshraniční chráněné území. Sdílejí výzkum, nabídku pro návštěvníky i společnou strážní službu. Kde dřív stály dvě znepřátelené hlídky, chodí teď strážci obou zemí bok po boku.

Co v kaňonu Dyje přežilo: orchideje, sysel a stovky vzácných druhů

Správa NP Podyjí popisuje údolí jako výjimečně zachovalé, s mimořádnými scenériemi v bohatě zalesněné krajině. Řeka se tu zakusuje hluboko do skal, kličkuje v meandrech, míjí suťová pole, lesostepi i nivy. Časopis Ochrana přírody ho řadí mezi nejzachovalejší a nejméně dotčená říční údolí v Česku.

Čísla mluví sama. Na území parku a v jeho ochranném pásmu roste kolem 1 300 druhů cévnatých rostlin, přibližně 300 mechorostů, přes 800 vyšších hub a zhruba 300 lišejníků. Mezi vzácnostmi figurují:

• střevíčník pantoflíček a vstavač osmahlý,
• korálice trojklanná,
• brambořík nachový,
• lýkovec vonný,
• drobný mech šikoušek zelený.

Bohatství druhů vyrůstá z pestrého reliéfu, geologie a teplého klimatu. Dlouhá léta bez zásahů mu však dopřála čas. A dnešní správa na něj aktivně navazuje. Na Havranickém vřesovišti se pasou exmoorští koně, kteří udržují otevřenou krajinu. Výsledek se dostavil v roce 2022: Agentura ochrany přírody a krajiny potvrdila návrat sysla obecného do území parku po více než padesáti letech.

Dyje proti Doubravě, Zemské bráně a Židově strouze

Česko má působivých roklí a kaňonovitých údolí víc. Žádné ale nedosahuje měřítka Podyjí. Srovnání ukazuje proč:

Lokalita	Rozsah	Čím zaujme	Ochrana
Kaňon Dyje	přes 40 km údolí	meandry, skalní stěny, kamenná moře, přeshraniční návaznost	národní park
Údolí Doubravy	naučná stezka 5,5 km	peřeje, vodopád, skalní věže, obří hrnec	přírodní rezervace od roku 1986
Zemská brána	stezka necelých 2,5 km	průchod údolím Divoké Orlice	přírodní rezervace
Pivnická rokle	část 22,4 km dlouhé Pivnické stezky	komorní, dobrodružnější skalní terén v Maštalích	součást chráněné oblasti Maštalí
Židova strouha	kaňonovité údolí v jižních Čechách	reliktní bory, lišejníky, meandrující potok	přírodní památka

Doubrava, Zemská brána nebo Pivnice nabízejí silné, ale krátké skalní epizody na odpolední procházku. Dyje představuje celý krajinný systém. Jedna řeka, dvě země, dva národní parky a desítky kilometrů údolí, kde se střídají bučiny, vřesoviště i skalní stepi. Proto bývá řazena k nejpůsobivějším říčním údolím celé střední Evropy.

Sealsfieldův kámen, Hardegg a Čížov: kudy do kaňonu vyrazit

Ze Znojma vede pohodlný nástup kolem Znojemské přehrady. Agentura CzechTourism doporučuje 27 km dlouhou trasu od Louckého kláštera, vhodnou pěšky i na kole. Míří k Sealsfieldovu kameni, mohutné žulové stěně asi 5 km jižně od města, odkud se otevírá výhled na nejstrmější část dyjského kaňonu. Cyklisté mohou zvolit okruh 5000/5001 přes Gránické údolí, Králův stolec, Podmolí, Šobes, Havraníky a Popice. Měří 30 km a k vyhlídce přidává zajížďku necelých pěti kilometrů.

Z Vranova nad Dyjí se nabízí celodenní okruh do rakouského Hardeggu po červené značce. Po cestě leží Čížov s památníkem železné opony, kde v roce 2015 přibyla zrekonstruovaná druhá linie z původního ostnatého drátu a dřevěných sloupů. Pár kroků stranou čeká Hardeggská vyhlídka. Dalšími oblíbenými cíli jsou Devět mlýnů nebo vinice na Šobesu, sevřené meandrem řeky.

Jaro a začátek léta lákají na kvetoucí vřesoviště a lesostepi, podzim na barevné listnaté lesy. V horkých dnech počítejte se stoupáními, kusy cesty bez stínu a delšími úseky bez občerstvení. Parkovat a nakupovat se vyplatí v nástupních místech, tedy ve Znojmě, Havraníkách, Popicích, Čížově a Vranově. Pohyb v parku se drží značených tras a vyhlídek, aktuální pravidla i sezonní uzavírky zveřejňuje Správa NP Podyjí v návštěvním řádu a aktualitách.