Kalifornští výletníci se po staletí setkávají s Temnými

Obrovské, stínové postavy v kloboucích a pláštích, které straší po více jak 300 let na pobřeží Kalifornie a narazily na ně už tisíce výletníků. Lidé na túrách sledovali pravidelně mlhavé vrcholky hor Santa Lucia v Kalifornii a během západu slunce viděli vysoké a zahalené figury, které hleděly zase na ně. Pak, po několika málo momentech, děsivá postava zmizela. Tato soumračná zjevení jsou známa jako Temní Hlídači.

Neznámý původ, neznámý cíl, neznám forma

Temní, někdy 3 metry vysocí muži s děsivým kloboukem a pláštěm. Objevují se zejména odpoledne a podle nedávného článku na na SFGATE je návštěvníci Kalifornie vídají už po více než 300 let. Když kdysi na počátku 18. Století dorazili Španělé, začali jim říkat Los Vigilantes Oscuros, což znamená doslova „temní hlídači“. A jak se do oblasti dostávali anglo-američtí osadníci, měli také pocit, že je z hor někdo pozoruje.

iZdroj fotografie: Pixabay

Jeden ze slavných pozorovatelů, který také cítil jejich přítomnost, byl i americký autor John Steinbeck. Ve své povídce „Let“ z roku 1938, vidí jedna z postav černou postavu, jak ho nepříjemně pozoruje s nedalekého hřebenu, „ale rychle uhnul pohledem, protože to byl jeden z temných hlídačů,“ napsal Steinbeck. Nikdo neví, kdo hlídači jsou ani kde žijí, ale bylo lepší je ignorovat a nikdy neukázat žádný zájem o jejich existenci.

Takže kdo nebo co to vlastně je?

Podle jedné teorie jde jednoduše o výplody pozorovatelova vnímání, kdy naše mysl doplňuje vzory a pravidelnost tam, kde oku chybí. Jinými slovy se jedná o klasická případ pareidolie, psychologického fenoménu, kdy mozek nachází vzory a význam v jednoduchých nebo náhodných obrazech a doplňuje je dle svého. Je to podobné, jako když někdo vidí tváře Muppetů v povrchu měsíce, tvář ďábla v oblaku kouře nebo hlavu Ježíše v připáleném toastu.

iZdroj fotografie: Pixabay

V tomto případě mohou být nejrůznější přirozené stíny hřebenů hor Santa Lucie mozkem „přeloženy“ jako vysoké a zahalené figury. Tento efekt hledání vzorů může být ještě usnadněn mlhou nebo nízkými mraky, které přímo vybízejí k hledání tvarů. Prostředí nahrává další iluzi, tzv. Brockenskému strašidlu. To je jev, při kterém dochází pomocí slunce k promítnutí lidského stínu do mraků. Název pochází z lokality v německých horách, kde jsou k jevu vynikající podmínky.

Zdroj: Livescience