Židle z IKEA za 25 000 Kč nebyla pohodlná ani v 90. letech. Cenu dnes žene materiál desek, který průmysl opustil

Čtyři sešroubované barevné desky, žádné čalounění, žádná ergonomie. Původní cena 675 švédských korun. Dnes se nabízí za desítky tisíc.

Foto: Pixnio

Židle Vilbert vznikla jako jeden z posledních návrhů dánského designéra Vernera Pantona, muže, který proslavil plastovou křivku a psychedelickou barvu. Pro IKEA ji navrhl v první polovině devadesátých let a výsledek byl přesně tak paradoxní, jak to zní: geometricky tvrdý objekt z laminovaných vláknitých desek, který v katalogu vydržel sotva pár sezon. Zákazníci ho nekupovali, IKEA ho stáhla. A právě tento neúspěch dnes pohání cenu nahoru, na dealerských platformách se v roce 2026 jeden kus nabízí za 1 955 dolarů, tedy přibližně 46 000 Kč.

Krátký život v katalogu, dlouhý v aukcích

Oficiální archiv Vernera Pantona vede Vilbert jako sériový model z let 1992–1994. IKEA ho katalogově zařadila pro rok 1995 s cenou 675 SEK, v přepočtu tehdejším kurzem zhruba 2 200 Kč. Výrobcem byla švýcarská firma Kellco, která desky montovala pro IKEA. Prodeje ale zůstaly slabé. Švédský portál Barnebys už v roce 2017 psal o tom, že Vilbert byl „flop, který se stal úspěchem“, a uváděl tehdejší aukční ceny kolem 8 000 SEK za kus.

Od té doby křivka stoupala. V červenci 2026 má aukční dům odhadní cenu páru Vilbertů na 1 062 dolarů, na Chairish se jednotlivý kus nabízí za zmíněných 1 955 dolarů. Na 1stDibs se model opakovaně objevuje a prodává. Hranice 25 000 Kč za jednu židli je na dnešním trhu realistická, u kusů v perfektním stavu s etiketou i vyšší.

Čtyři desky, nula kompromisů

Vilbert nevypadá jako židle, na které chcete strávit večer. Konstrukce je geniálně jednoduchá: čtyři ploché segmenty z MDF (středně husté vláknité desky) potažené melaminem v kontrastních barvách. Žádné zaoblení, žádné čalounění, žádná pěna. Sedák má výšku kolem 46 centimetrů, celková výška dosahuje 85 centimetrů, hloubka přibližně 65 centimetrů. Díly se sešroubují dohromady, což odpovídalo logice IKEA: plochý balík, domácí montáž, nízká cena.

Jenže právě ta nekompromisní pravoúhlost z Vilbertu dělala špatný masový produkt. Člověk si na ni sedl a cítil desku, ne křeslo. Panton celou kariéru navrhoval objekty, které měly být zážitkem; tady zážitek spočíval spíš v pohledu než v sezení. Pro většinového zákazníka IKEA v polovině devadesátých let, který hledal pohovku do obýváku, a ne postmoderní sochařský artefakt, to byl nesrozumitelný kus nábytku.

Materiál, který z mainstreamu zmizel, a nezmizel

MDF jako kategorie z průmyslu nezmizela, naopak, dnes se používá masově, od kuchyňských dvířek po reproduktorové skříně. Co ale ustoupilo, je specifický typ barevně laminovaných vláknitých solitérů, které v devadesátých letech představovaly levnou cestu k výraznému designu.

Podle dat amerického ministerstva zemědělství produkce hardboardu (starší kategorie vláknitých desek) dlouhodobě klesá od vrcholu v roce 1978. Konkurenci posilovaly právě MDF a dřevotříska, které nabízely lepší opracovatelnost. K tomu přibyly emisní limity formaldehydu, které dnes regulují celý trh s kompozitními deskami. Výsledek: dnešní masový nábytek sází na foliované nebo dýhované desky v neutrálních tónech. Vilbert s jeho křiklavým melaminovým povrchem v purpurové, zelené a oranžové vypadá jako pozdrav z jiné planety.

Právě ta vizuální jinakost, spojená s materiálem, který v této podobě běžný nábytek už nepoužívá, přidává sběratelskou přitažlivost. Nejde o luxusní masiv ani o průmyslovou raritní surovinu. Jde o to, že takhle už dnes nikdo sériový nábytek nedělá.

Vilbert není sám, vintage IKEA je systémový trend

Kdo si myslí, že jde o izolovaný výstřelek kolem jedné židle, mýlí se. V květnu 2025 uspořádal Auctionet dosud největší tematickou aukci věnovanou historii IKEA, přes 200 položek. Regál GUIDE se prodal za 11 506 SEK, pár křesel IMPALA dosáhl 22 600 SEK, závěsné křeslo HOLKEN odešlo za 16 500 SEK. Společný vzorec je vždy stejný: výrazný design, krátká výrobní epizoda, nízký počet přeživších kusů a katalogová dohledatelnost.

Ingka Group, mateřská společnost IKEA, v lednu 2026 rozšířila vlastní second-hand tržiště do Švédska a uvádí, že produkty IKEA tvoří přibližně devět procent evropského trhu s použitým nábytkem. Sběratelská vlna kolem starší IKEA tedy není subkultura, je to segment s vlastní infrastrukturou, aukčními domy a rostoucí poptávkou.

Jak poznat originál a kde ho hledat

Kdo by chtěl Vilbert identifikovat, měl by hledat několik znaků: čtyři ploché deskové díly spojené šrouby, melaminem upravený povrch v charakteristických barevných kombinacích, rozměry odpovídající katalogovým údajům a především etiketu odkazující na IKEA, případně na výrobce Kellco Switzerland. Bez štítku a bez prokazatelného původu je nutná opatrnost, aukční domy provenienci výslovně ověřují.

Na českém trhu se Vilbert v otevřených zdrojích prakticky neobjevuje. Na Bazoši najdete jiné Pantonovy židle, typicky repliky slavného plastového modelu od Vitry, na Aukru běžné položky IKEA typu Boaxel za 2 200 Kč. Pokud se Vilbert v Česku vynoří, cesta povede spíš přes specializovaného dealera nebo mezinárodní aukční platformu než přes lokální bazar.

Na Vilbertu je nakonec nejcennější přesně to, co z něj dělalo špatný produkt pro masy: tvrdá geometrie, která odmítala pohodlí, křiklavý melamin, který nezapadal do obýváků, a výrobní logika tak úzká, že ji IKEA raději zastavila. Panton zemřel v roce 1998. Židle, kterou jeho poslední velký klient nechtěl prodávat, ho přežila jako aukční artefakt, dražší a žádanější, než kdy byla v regálu.