Rozhodčí pískal konec kvůli UFO. Co se to v roce 1954 vznášelo nad italským stadionem?

Legenda mluví o UFO, které ukončilo fotbal. Jenže dobové zdroje drží jinou verzi, a ta je možná ještě podivnější.

Foto: Public Domain

Ano, stalo se to, jen ne tak, jak legenda vypráví. Ve Florencii v říjnu 1954 skutečně hráči i tribuny zvedli hlavy k obloze. Největší omyl ale neleží nahoře, nýbrž v tom, co se prý stalo se samotným utkáním.

Legenda přidala konec zápasu, dobové zprávy ne

Dne 27. října 1954 se ve Florencii nehrálo „až do invaze z vesmíru“. Podle dobové zprávy deníku L’Unità šlo jen o krátké přerušení a hra pokračovala dál. Pozdější rekonstrukce v Query Online doplňuje i výsledek: Fiorentina vyhrála 6:2.

To je první reality check. UFO totiž znamená jen neznámý létající objekt, ne automaticky mimozemskou loď. Když jsem pro VědaŽivě porovnala legendu s dostupnými zdroji, zmizel hlavně efektní motiv „konce zápasu“, ne samotný incident.

Stejně opatrně je lepší zacházet i s typem utkání. L’Unità píše o tréninkové partii, novější fotbalové texty mluví spíš o rezervním či podobném neoficiálním zápase, ale v jednom se shodují: nešlo o přerušený duel Serie A. Opravená legenda tím působí věrohodněji, a o to víc nutí ptát se, proč se najednou celý stadion přestal dívat na míč.

Celý stadion se díval nahoru, jenže každý viděl něco jiného

Scéna byla přitom velmi konkrétní. Po začátku druhého poločasu, přibližně kolem 15:27 až 15:30, lidé na tribunách i hráči zvedli hlavy nad stadion a rozhodčí musel hru na pár minut zastavit, jak uvádí L’Unità. V přepisech dobového tisku, které shromáždil archiv CRP Prato, navíc podobná hlášení přicházela i z dalších toskánských měst.

Stadion tedy neležel uprostřed jediné izolované historky.

Jenže obloha sama pevný důkaz nenabídla. Na stadionu bylo podle rekonstrukcí asi deset tisíc lidí a svědci mluvili jednou o vejci, jindy o disku, kapce, kouli nebo doutnících, což dobře ukazují přepisy v CRP Prato.

Ve VědaŽivě mi právě tahle roztříštěnost připadá důležitá: když každý vidí trochu jiný tvar, síla příběhu se přesouvá z toho, co bylo nahoře, k tomu, co po jevu zůstalo dole.

Skutečná stopa neležela na obloze, ale na zemi

A tam už případ ztvrdne. Z nebe padala bílá vlákna, která se rychle rozpadala nebo mizela, a podle rekonstrukce Query Online tehdejší student Alfredo Iacopozzi část vzorků nasbíral ve Florencii. Další fragmenty přišly i ze Sesto Fiorentino.

Tyto stopy pak podle téhož zdroje a dobových přepisů v CRP Prato doputovaly na florentskou univerzitu k chemikovi Giovannimu Cannerimu. Jakmile oddělíte dojmy z oblohy od těchto vláken, záhada začne působit méně vesmírně a mnohem konkrétněji.

Právě v tom leží tvrdé jádro celého příběhu. Dobový tisk nepsal jen o podivných tvarech nad stadionem, ale i o spadu na střechách, stromech, elektrických drátech a v rukou svědků, jak ukazují přepisy v CRP Prato.

„Andělské vlasy“, tehdy popisované i jako bambagia silicea, tedy jemné bílé filamety či chomáčky rychle mizející ve vzduchu i na dotek, dělají z florentské epizody víc než pouhou stadionovou povídačku.

Nejsilnější vysvětlení je pozemské, jistota ale chybí

Racionální vysvětlení dnes stojí hlavně na dvou verzích. Ballooning je podzimní způsob šíření pavouků na jemných vláknech unášených vzduchem a Oregon State University Extension spolu s výzkumem stavby pavoučího hedvábí připomínají, že jde o proteinový materiál.

Chaff je naopak radarová klamná clona z jemných skleněných vláken s kovovým povrchem, vypouštěná z vojenských letadel, jak popisují U.S. Navy a IEEE AESS. A právě sem případ míří silněji, protože pozdější popisy Canneriho analýzy mluví o anorganických složkách kompatibilních s borosilikátovým sklem.

Definitivní rozsudek z toho ale stále nevytlučete. Historie chaff sama připomíná vývoj od starších hliníkových pásků k pozdějším metalizovaným vláknům, takže veřejné zdroje dovolují mluvit o silné pozemské hypotéze, ne o stoprocentně uzavřeném případu.

Když jsem to pro VědaŽivě skládal dohromady, vyšel mi méně efektní, ale poctivější verdikt: florentský incident nic nedokazuje o mimozemšťanech a jeho nejpodivnější část nakonec možná neležela v tom, co lidé viděli na obloze, ale v tom, co na ně spadlo z docela pozemského nebe.