Muž čekal na ledvinu s 9% šancí, že ji dostane. Prasečí orgán se 69 úpravami genomu ho udržel naživu 271 dní bez dialýzy

Tim Andrews žil s ledvinou z geneticky upraveného prasete 271 dní bez dialýzy. Poté dostal lidský orgán, který začal pracovat hned po operaci.

Foto: Unsplash

25. ledna 2025 ležel šestašedesátiletý muž z Concordu v americkém státě New Hampshire na operačním sále Massachusetts General Hospital v Bostonu. Chirurgové mu během dvou a půl hodiny voperovali ledvinu odebranou praseti, které dostalo jméno Wilma. Nový orgán začal filtrovat krev okamžitě. Andrews měl za sebou přes dva roky dialýzy, vyčerpání, které ho připravovalo o běžný den, a infarkt z července 2023. Statistika mu nepřála: podle firmy eGenesis, která orgán vyvinula, měl jen 9% naději, že lidskou ledvinu od dárce získá do pěti let. Pravděpodobnost, že ho zhoršující se stav nebo smrt z čekací listiny vyřadí, přitom dosahovala 49 procent. Prasečí ledvina mu nakonec přinesla to nejcennější, co medicína umí nabídnout: čas navíc.

Krevní skupina O a roky na dialýze: proč čekání nevycházelo

Andrewsovy ledviny zničil diabetes 2. typu. Konečné stadium selhání orgánu znamenalo pravidelné napojování na přístroj, který krev čistí jen zčásti a za cenu vysilujícího režimu. Jeho situaci navíc zhoršovala krevní skupina O. Pacienti s ní mohou orgán přijmout pouze od dárce se stejnou skupinou, a proto podle Mass General Brigham čekají obvykle pět až deset let, zatímco většina ostatních tři až pět let.

Vhodný žijící dárce se nenašel. Každý další měsíc na dialýze přitom oslaboval srdce i celkovou kondici, a tím ohrožoval i samotnou šanci, že Andrews transplantaci jednou ustojí. Z toho vyplývá tíha jeho dilematu: dlouhé čekání samo o sobě snižovalo pravděpodobnost úspěchu. Podle nás právě tady začíná smysl celého experimentu. Pacient potřeboval překlenout období, kdy by jinak chřadl.

69 genetických zásahů: jak prasečí ledvina obelstila lidskou imunitu

Orgán s označením EGEN-2784 prošel 69 úpravami genomu rozdělenými do tří skupin. Vědci nejprve odstranili tři cukerné struktury na povrchu prasečích buněk, které lidský imunitní systém okamžitě rozpozná jako cizí a během minut spustí takzvané hyperakutní odmítnutí. Dále vložili sedm lidských genů, jež mají krotit imunitní odpověď, zánět, srážení krve a komplement, tedy kaskádu obranných bílkovin. Třetí skupina zásahů vyřadila endogenní retroviry, které má prase trvale zapsané ve své DNA a které by mohly představovat infekční hrozbu.

K tomu dostal Andrews cílenou imunosupresi: léky blokující signály, jimiž se aktivují imunitní buňky, a inhibitor komplementu. Studie v časopise The Lancet popsala výsledek střízlivě: ledvina pracovala od první chvíle a časné odmítnutí zprostředkované T-lymfocyty, které se objevilo, se podařilo zvládnout léčbou.

Andrews přitom nebyl prvním žijícím příjemcem. Bostonská nemocnice voperovala geneticky upravenou prasečí ledvinu živému pacientovi už v březnu 2024. Ten přežil 52 dní a zemřel na srdeční potíže, které podle nemocnice se štěpem nesouvisely.

Rekordních 271 dní a slabina, která se ukázala v cévách

Ledvina vydržela fungovat 271 dní, aniž by Andrews potřeboval dialýzu. Jde o nejdelší doložené období, kdy prasečí ledvina sama udržela žijícího člověka mimo přístroj. Pro představu: první pacient s prasečím srdcem David Bennett přežil v roce 2022 dva měsíce a lékaři v jeho štěpu později objevili DNA prasečího cytomegaloviru. Druhý příjemce srdce Lawrence Faucette žil po zákroku ze září 2023 necelých šest týdnů, než se dostavily známky odmítání.

Zhruba po půl roce však Andrews prodělal bakteriální infekci, která neměla původ v praseti. Lékaři mu proto snížili dávky imunosupresiv. Krátce poté se v drobných cévách štěpu rozhořel zánět, poškodil jejich vnitřní výstelku a vyústil v trombotickou mikroangiopatii, tedy ucpávání nejjemnějších cév sraženinami. Funkce ledviny klesala a 23. října 2025 ji chirurgové vyjmuli. Andrews se vrátil na dialýzu.

Rozbor tkáně přinesl překvapení. V zánětu převládaly makrofágy a NK buňky, zatímco T-lymfocyty se na něm podílely jen minimálně a test na protilátky namířené proti dárci vyšel negativně. Autoři studie z toho vyvozují, že prasečí cévy ohrožují i mechanismy, které klasická představa odmítnutí zprostředkovaného protilátkami nepokrývá. Genetická ochrana tedy zatím vykazuje mezery a příští generace orgánů bude muset chránit právě cévní stěnu.

Bezpečnostní dohled, včetně metagenomického sekvenování, přenos prasečích patogenů nezachytil. Americký úřad FDA přesto připomíná, že u xenotransplantací trvá riziko známých i dosud neznámých nákaz, mezi nimi retrovirů s dlouhou dobou latence, které by se teoreticky mohly šířit i na blízké a dál do populace.

Most k lidské ledvině: druhá transplantace proběhla hladce

Rozhodující kapitola přišla 82 dní po vyjmutí prasečího orgánu. 13. ledna 2026 dostal Andrews ledvinu od zemřelého lidského dárce a ta začala fungovat okamžitě. Lékaři se nejvíc obávali, zda pobyt prasečí tkáně v těle nevyprovokoval tvorbu protilátek, které by lidský štěp napadly. Hladina protilátek proti lidským tkáňovým antigenům HLA ale zůstala beze změny a během 231 dní následného sledování se žádná senzibilizace neobjevila.

V tom spočívá skutečná váha Andrewsova případu. Prasečí ledvina s lidskou nesoupeřila, nýbrž pacientovi umožnila dočkat se jí v lepší kondici. Místo dalších devíti měsíců na dialýze, které by dál zatěžovaly srdce po infarktu, žil s fungujícím orgánem. A dveře k lidské transplantaci zůstaly dokořán. Leonardo Riella, jeden z vedoucích týmu, mluví o prvním doloženém přechodu od prasečí ledviny k lidské. Číslo 271 tak vypovídá především o tom, že dočasné řešení dokáže pacienta přenést přes nejnebezpečnější úsek čekání.

Opatrnost ovšem zůstává na místě. Jde o jediného pacienta v experimentálním režimu a studii financovaly Massachusetts General Hospital a eGenesis, přičemž někteří autoři pro firmu pracují nebo mají vazby na společnosti spojené s technologií a imunosupresí.

Kdy se xenotransplantace dočkají čeští pacienti

Česko patří k zemím s výrazně kratším čekáním než Spojené státy. K 1. říjnu 2026 evidovalo Koordinační středisko transplantací 270 aktivně zařazených čekatelů na ledvinu a dalších 197 dočasně vyřazených, dohromady tedy 467 lidí. Od ledna do září 2026 lékaři provedli 385 transplantací ledvin. Rok 2025 přinesl rekordních 975 transplantovaných orgánů a většina pacientů se podle KST nového orgánu dočká do jednoho roku. Konkrétní doba ale závisí na krevní skupině, naléhavosti, imunologické shodě i velikosti orgánu.

I v tomto prostředí však existuje skupina, pro kterou by prasečí most dával smysl: lidé se vzácnou imunologickou konstelací, vysoce senzibilizovaní pacienti nebo ti, jejichž zdraví se na dialýze rychle horší. Sedm českých center, v čele s IKEM jako největším pracovištěm, by na takovou léčbu mělo zázemí. Klinickou xenotransplantaci ani náborovou studii však v Česku nikdo neoznámil. Dostupnost pro české pacienty bude podle nás záviset na výsledcích amerických studií a na evropské regulaci.

Ty nejbližší se rýsují. Úřad FDA povolil firmě eGenesis studii RESTORE pro 33 pacientů ve věku 50 až 70 let, kteří jsou závislí na dialýze a zapsaní na čekací listině. Zahájení firma očekává v prvním čtvrtletí roku 2027 a účinnost s bezpečností má vyhodnotit po 24 týdnech. Kdy by se zákrok stal běžnou léčbou, zatím nikdo neví.