Končíval v koši nebo pod květináčem. Dnes se tahle socialistická sada prodává za bezmála 18 000 Kč

Jednadvacet ročníků satirického týdeníku Dikobraz z let 1969–1989 se na Aukru nabízelo za 17 900 Kč. Aukce skončila bez kupce, ale cenové hladiny starých výtisků překvapují.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

2. června 2026 ve 22:38 vypršel čas u jedné z nejambicióznějších nabídek na českém aukčním portálu. Prodejce vystavil mohutný soubor svázaných ročníků Dikobrazu pokrývající celou normalizaci i její konec a požadoval za něj částku, za kterou si jiný člověk pořídí slušný použitý telefon nebo víkendový pobyt v Alpách. Nikdo nekoupil. Přesto ta nabídka vypovídá o něčem podstatném: trh se starými výtisky jediného československého satirického týdeníku existuje, je překvapivě široký a u kompletních souborů se ceny počítají v tisících.

Kolik stojí starý Dikobraz v červnu 2026

Na Aukru se v době psaní článku objevovalo přes 130 nabídek s Dikobrazem. Cenové rozpětí je obrovské a závisí na tom, co přesně kupujete:

• Běžné jednotlivé číslo z normalizačních let: 19–29 Kč
• Číslo z roku 1946 (II. ročník, lehce zažloutlé): 80 Kč
• Dvě čísla z roku 1968: 200 Kč
• Celý ročník 1989: 349 Kč u jednoho prodejce, 1 500 Kč u jiného
• Svázaný ročník 1981: 999 Kč
• Svázané ročníky 1987–1988: 1 300 Kč
• Kompletní ročníky 1960 a 1961 (52 + 52 čísel): 2 569 Kč
• 21 ročníků 1969–1989: 17 900 Kč (neprodáno)

Rozdíl mezi devatenácti korunami a osmnácti tisíci je tisícinásobný. A klíč k němu není stáří. Číslo z roku 1946 stojí osmdesát korun, zatímco komplet šedesátých let přes dva a půl tisíce. Trh jednoznačně odměňuje úplnost, tedy celé ročníky, svázané bloky, souvislé řady. Jednotlivý sešit je suvenýr. Komplet je archiv.

Proč je Dikobraz tak „podivný“ sběratelský artikl

Dikobraz vznikl v roce 1945 a po únoru 1948 se stal jediným satirickým časopisem v českých zemích. Podle Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR měl výslovně podporovat politiku KSČ. Historik Jiří Pernes ho přitom ve své monografii označuje za cenný pramen k dějinám Československa 1945–1990, právě proto, že na jeho stránkách je čitelné, jak se režim proměňoval.

A tady je ten paradox. V padesátých letech Dikobraz fungoval jako propagandistický nástroj, karikatury cílily na třídního nepřítele a západní imperialismus. Jenže v šedesátých letech se redakce otevřela. Přibyli noví autoři, témata se rozšířila a během Pražského jara 1968 se na stránkách týdeníku objevovaly texty o demokracii, cenzuře, dokonce rubrika nazvaná Malý obrodník. Pak přišla normalizace a Dikobraz se vrátil k bezpečné komunální satiře: vadné kohouty, nespolehliví řemeslníci, fronty na banány. Oficiální historie na webu dikobraz.cz tento oblouk dokumentuje rok po roce.

Sběratel si dnes nekupuje komunistickou propagandu. Kupuje si médium, na kterém je vidět pohyb celé společnosti, od stalinského nadšení přes krátké nadechnutí šedesátých let po dvacetiletý normalizační spánek.

Co dělá z Dikobrazu cenný kus

Tři faktory spolehlivě zvedají cenu. Prvním je úplnost. Nabídka za 17 900 Kč obsahovala jednadvacet ročníků, ale prodejce poctivě vypsal, že v několika z nich chybí jednotlivá čísla. I tak šlo o mimořádně rozsáhlý soubor. Druhým faktorem je historický moment. Ročníky 1968 a 1989 patří mezi nejhledanější, protože dokumentují zlomové okamžiky: Pražské jaro a sametovou revoluci. Celý ročník 1989 se nabízí za 349 i za 1 500 Kč, přičemž rozdíl pravděpodobně tvoří stav výtisků a způsob prezentace.

Třetím faktorem jsou autoři. Jiří Winter-Neprakta, jehož nezaměnitelná silná linka definovala vizuální identitu českého kresleného humoru, vytvořil podle svého oficiálního webu přes 35 000 kreslených vtipů a asi 10 000 dalších kreseb. Čísla s jeho pracemi mají pro sběratele jinou váhu než anonymní výplňové stránky. Neprakta pro mnohé zosobňuje „tvář Dikobrazu“ a jeho přítomnost v ročníku je něco jako podpis na obraze.

Jak poznat, jestli máte doma poklad, nebo makulaturu

Pokud jste na půdě nebo ve sklepě narazili na staré Dikobrazy, projděte si jednoduchý kontrolní seznam. Je to celé číslo, nebo jen vytržené stránky? Máte jeden kus, nebo celý ročník? Z jakého je roku? Je v něm rozpoznatelný autor? A v jakém je fyzickém stavu? Natržení v přehybu, zažloutnutí, chybějící obálka, to vše cenu sráží.

Orientační srovnání zvládnete sami na Aukru, kde je aktuálně přes 130 nabídek. Pro formální ocenění (třeba kvůli dědictví nebo pojištění) existuje Seznam znalců spravovaný Ministerstvem spravedlnosti, dostupný přes Portál veřejné správy. Důležité je nepodléhat zkratce „čím starší, tím dražší“. Jednotlivé číslo z roku 1946 stojí 80 Kč. Komplet dvou ročníků z přelomu padesátých a šedesátých let přes dva a půl tisíce. Stáří bez úplnosti je na tomto trhu téměř bezcenné.

Dikobraz není osamělý případ

Svázané ročníky jiných československých časopisů se na sekundárním trhu také prodávají: Pionýr kolem tisícikoruny, Svět v obrazech za stovky. Dikobraz ale kombinuje několik vlastností, které jinde nenajdete pohromadě: silnou značku, kultovní kreslíře, přelomové historické momenty zachycené v reálném čase a ochotu části sběratelů testovat i pěticiferné částky za velké komplety.

Sedmnáct tisíc devět set korun za jednadvacet ročníků nakonec nikdo nezaplatil. Ale samotný fakt, že taková nabídka vznikla a že vedle ní existují desítky dalších v řádu stovek a tisíců, ukazuje, že Dikobraz přežil svou dobu, jen v jiné roli, než pro kterou byl stvořen.