Klenot ruských carů ležel mezi veteší. Americký obchodník náhodou objevil zmizelé Fabergého vejce

Zlaté vejce, které car Alexander III. daroval v roce 1887 své ženě, koupil neznámý Američan za necelých 14 tisíc dolarů. Myslel si, že kupuje šrot.

Foto: PxHere

Někdy kolem roku 2004 procházel anonymní obchodník se zlatem bleší trh kdesi na americkém Středozápadě. Zastavil se u předmětu ze žlutého zlata na trojnohém podstavci se lvími tlapami, uvnitř se skrývaly dámské hodinky Vacheron Constantin. Zaplatil 13 302 dolarů a čekal, že kus přetaví nebo přeprodá se ziskem pár set dolarů. Nikdo ho nekoupil. Vejce leželo roky v kuchyni jeho domu, dokud jednoho večera nezadal do vyhledávače dvě slova: „egg“ a „Vacheron Constantin“. Výsledek ho dovedl k článku o ztraceném Třetím imperiálním Fabergého vejci. A jeho život se změnil.

Dar pro carevnu, který zmizel na sto let

Car Alexander III. objednal vejce u petrohradské dílny Carla Fabergého jako velikonoční dar pro manželku Marii Fjodorovnu. Zhotovil ho hlavní klenotník August Holmström: žlábkované žluté zlato, uvnitř překvapení v podobě miniaturních hodinek švýcarské manufaktury Vacheron Constantin. Šlo teprve o třetí vejce v sérii, která nakonec čítala padesát imperiálních kusů dodaných Romanovcům.

Naposledy bylo vejce veřejně vystaveno v březnu 1902 v petrohradském Von Dervis Mansion. Pak přišla revoluce. V září 1917 bolševici zabavili obsah Aničkova paláce a vejce putovalo do Kremelské zbrojnice. V sovětských inventářích se objevilo v letech 1922 a 1924, tehdy už mezi předměty určenými k prodeji za tvrdou měnu. Část cesty mezi sovětským výprodejem a Amerikou zůstává dodnes nejasná. Další doložený bod je až 7. března 1964: aukční síň Parke Bernet v New Yorku, kde se vejce prodalo z pozůstalosti jisté Reny Clark. Bez fanfár, bez identifikace. Prostě další starožitnost.

Google jako detektiv

Obchodník ze Středozápadu neměl ponětí, co drží v rukou. Viděl zlato, viděl hodinky, viděl potenciální marži. Když se mu kus nepodařilo prodat ani za materiálovou cenu, začal pátrat na internetu. Spojení „egg“ a „Vacheron Constantin“ ho dovedlo k textu popisujícímu jedno z osmi tehdy ztracených imperiálních vajec. Popis seděl do detailu.

Kontaktoval Kierana McCarthyho, ředitele londýnského klenotnického domu Wartski, který se na Fabergého specializuje. McCarthy později pro tisk popsal, že vejce „tančilo na hraně tavicí pece“, kdyby obchodník našel kupce na zlato, carský klenot by skončil v kelímku. Fyzická expertiza potvrdila autenticitu. V březnu 2014 Wartski oznámil znovuobjevení Třetího imperiálního vejce. Veřejnost ho spatřila poprvé po 112 letech, když bylo na čtyři dny vystaveno v londýnské prodejně firmy.

Cena identity

Přesná částka, za kterou vejce přešlo do rukou anonymního soukromého sběratele, nebyla nikdy zveřejněna. Dobové odhady se pohybovaly mezi 20 a 33 miliony dolarů, tedy zhruba 480 až 790 miliony korun v tehdejším kurzu. Pro srovnání: v roce 2007 se takzvané Rothschildovo vejce prodalo v aukci za 18,5 milionu dolarů a šlo přitom „jen“ o neimperiální kus. Proti původním 13 302 dolarům zaplaceným na bleším trhu představuje i konzervativní odhad nárůst hodnoty o více než patnáct set procent.

Tady se ale skrývá nejdůležitější poučení celého příběhu. Materiálová hodnota vejce, zlato a hodinky, byla po celou dobu stejná. Nezměnila se ani o gram. Co proměnilo bezcenný šrot v předmět za stovky milionů korun, byla jediná věc: doložený původ. Bez provenience je i carský šperk jen kus kovu. S ní je to artefakt, o který se přetahují nejbohatší sběratelé světa.

Sedm vajec stále čeká

Po identifikaci Třetího imperiálního vejce klesl počet nezvěstných imperiálních Fabergého vajec z osmi na sedm. Ze série padesáti kusů dodaných Romanovcům je dnes 43 lokalizovaných, většina v muzeích nebo známých soukromých sbírkách. Zbylých sedm je někde venku.

Pátrání pokračuje. Wartski například veřejně hledá takzvané Nécessaire Egg, jehož poslední stopa vede k anonymnímu kupci z roku 1952. Badatelé procházejí staré aukční katalogy, digitalizované fotografie, firemní účetní knihy. Právě katalog Parke Bernet z roku 1964, který v roce 2011 dohledali francouzští výzkumníci Vincent a Anna Palmade, spustil řetězec událostí vedoucí k identifikaci Třetího vejce ještě předtím, než se přihlásil americký obchodník.

Může se podobný nález opakovat? Teoreticky ano. Prakticky je šance mizivá, a i kdyby někdo narazil na podezřelý předmět mimořádné kvality se starými puncy a skrytým překvapením uvnitř, oficiální Fabergé doporučuje jedinou cestu: obrátit se na specialistu. Laik pravost nepozná.

Někde v šuplíku, ve sklepě nebo na pultu vetešnictví možná leží další carský dar. Stačí, aby si ho někdo správně vygooglil.