Kam zmizel čtyřtunový kolos? Čeští zloději ukradli celý most a nikdo si toho nevšiml

Mezi Chebem a Starým Hrozňatovem zmizela v zimě 2008 čtyřtunová ocelová mostní konstrukce. Policie zjistila ztrátu až po týdnech.

Zdroj fotografie: Czeva - licence CC BY-SA 3.0

Příběh o ukradeném mostu obletěl česká média a dodnes patří k nejcitovanějším kuriozitám tuzemské kriminality. Ve skutečnosti ale nejde o jeden příběh, jde o dva. Čtyřtunový most z Chebska zmizel na přelomu let 2007 a 2008. O čtyři roky později, v dubnu 2012, provedla jiná parta ještě odvážnější akci na trati mezi Loketem a Horním Slavkovem: s falešnou smlouvou v ruce rozebrala most, vytrhala 196 metrů kolejnic a obelstila při tom i policejní hlídku. Obě kauzy se v pozdějších textech pravidelně zaměňují a splývají do jedné legendy. Pojďme je rozmotat.

Chebsko 2008: čtyři tuny přes noc

Někdy mezi 5. prosincem 2007 a 11. lednem 2008 zmizela na trati mezi Chebem a Starým Hrozňatovem ocelová mostní konstrukce o hmotnosti čtyř tun. Šlo o jednokolejný most asi čtyři metry dlouhý, přemosťující lesní cestu. Trať už dávno nesloužila osobní ani nákladní dopravě, koleje byly vytrhané a správce neměl důvod na místo chodit častěji než výjimečně.

Policejní mluvčí Ladislav Böhm tehdy pro Novinky konstatoval, že k naložení a odvozu byla „nepochybně potřeba těžká technika“. Škodu Správa železniční dopravní cesty vyčíslila na pouhých 20 tisíc korun, tedy na účetní hodnotu rezavé konstrukce na mrtvé trati. Kde most skončil, veřejně dostupné zdroje dodnes neuvádějí. S největší pravděpodobností zamířil rovnou do sběrny jako kovový šrot.

Jen na Chebsku přitom zloději kovů podle dobové zprávy ČT24 způsobovali měsíčně škody za stovky tisíc korun. Zmizení celého mostu bylo spíš logickým vyvrcholením než anomálií.

Loket–Horní Slavkov 2012: falešná smlouva a policejní hlídka, která uvěřila

Duben 2012, trať z Lokte přes Krásný Jez do Horního Slavkova. Trať uvedená do provozu v roce 1901, bez pravidelných vlaků od roku 1997. Správce ji kontroloval dvakrát ročně. Zábradlí a menší části mostu zmizely už v roce 2006, a nikdo nezasáhl.

Tentokrát přijela parta s těžkou technikou za bílého dne. Rozebrala ocelový most o délce kolem čtyř a půl metru, vytrhala 196 metrů kolejnic a naložila vše na nákladní auto. Když je při práci zastavila policejní hlídka, předložili falešnou smlouvu a tvrdili, že trať upravují kvůli budoucí cyklostezce. V regionu se o přeměně tratí na cyklostezky skutečně roky mluvilo, legenda zněla věrohodně. Hlídka je propustila.

Policie případ objasnila v květnu 2012. Obviněn byl 55letý muž z Tachovska, který jednal za pomoci dalších dvou osob. Celková škoda činila 87 100 korun. Soud ho nakonec potrestal podmíněně, přesné odůvodnění rozsudku veřejně dostupné není.

Proč opuštěná infrastruktura mizí po kouscích

Největší síla obou příběhů nespočívá v hodnotě lupu. Dvacet tisíc, osmdesát sedm tisíc, to jsou částky, za které si nekoupíte ani ojeté auto. Síla je v tom, co krádeže odhalují o stavu opuštěné infrastruktury.

Trať Loket–Horní Slavkov je učebnicový příklad. Patnáct let bez provozu, dvě kontroly ročně, nekonečné spory mezi obnovou a novým využitím. Slavkovský zpravodaj ještě v roce 2024 popisoval patovou situaci kolem budoucnosti trati. Teprve v září 2025 se úsek otevřel veřejnosti jako cyklostezka. Mezitím, téměř tři dekády, ležely tuny oceli v krajině bez dozoru, s volným přístupem pro kohokoli s náklaďákem a řezačkou.

Podle nás je právě tohle „mezidobí“, roky, kdy se majetek nepoužívá, ale nikdo nerozhodne o jeho budoucnosti, nejrizikovější fází. Pachatelé nepotřebují být geniální. Stačí, když vypadají jako legální parta a nikdo nemá důvod je kontrolovat.

Česko versus svět: krádeže mostů nejsou unikát

Český případ není ojedinělý. V roce 2013 v Ostravě zloději rozebrali vytížený silniční most přes Odru, za plného provozu z něj zmizelo asi 900 šroubů a 54 ocelových desek o hmotnosti 7 tun. Škoda dosáhla 200 tisíc korun a rychlost na mostě musela klesnout z 80 na 30 km/h. Na rozdíl od karlovarských případů šlo o přímé ohrožení lidí.

V Polsku v roce 2015 pachatel rozebral nefunkční železniční viadukt o hmotnosti 40 tun a šrot prodal za 40 tisíc zlotých. Schéma bylo totožné: falešná povolení od drah, najatá specializovaná firma, vystupování jako legální dodavatel. Chytili ho, až když začal rozebírat druhý viadukt.

Společný vzorec je zřejmý: nepoužívaná konstrukce, nízký dohled, krycí legenda a těžká technika. Mění se jen měřítko.

Co se od té doby změnilo

Celostátně situaci částečně zlepšilo zavedení bezhotovostního výkupu kovů. Podle dat Ministerstva životního prostředí klesl počet krádeží kovů mezi srovnatelnými obdobími 2014 a 2015 o 57 % a škody o 48 %, z průměrných 42,9 milionu korun měsíčně na 22,3 milionu. Zpeněžit šrot anonymně za hotovost je dnes výrazně těžší.

Riziko ale zůstává všude tam, kde se potkávají tři podmínky: dlouhodobě nevyužívaný majetek, řídké kontroly a snadný příjezd techniky. Zkrátit intervaly obchůzek, rychle rozhodnout o novém využití opuštěných staveb a sdílet informace o legálních pracích v terénu, to jsou kroky, které by podobným kauzám dokázaly předejít účinněji než jakýkoli zákon o výkupu kovů.

Čtyřtunový most z Chebska se s největší pravděpodobností dávno roztavil v hutích. Po trati, z níž v roce 2012 zmizely kolejnice i most, dnes jezdí cyklisté. Krajina si obě ztráty přebrala po svém, jen ocel už nikdy nevrátí.