Dělník s družstevnicí porazili Gottwalda. Slavná bankovka Heřmanka dostala po revoluci druhou šanci

Stokoruna vzoru 1961 vydržela v oběhu přes třicet let a přežila i režim, který ji vytiskl.

Foto: ТамараГончарук - licence CC BY-SA 4.0

1. prosince 1962 ji Státní banka československá pustila do oběhu. 7. února 1993 přestala platit jako federální platidlo. Mezi těmito dvěma daty uběhlo 30 let, 2 měsíce a 6 dní. Žádná jiná československá bankovka se tak dlouhému aktivnímu životu nepřiblížila. Zelená stokoruna s Hradčany na rubu přitom nebyla žádný sběratelský klenot zamčený v trezoru, šlo o naprosto běžné platidlo, které v šedesátých letech představovalo přes sedm procent průměrné měsíční mzdy. Lidé s ní platili v samoobsluhách, na poštách, u okénka spořitelny. A její příběh je paradoxnější, než by napovídal prostý rekord v délce oběhu.

Bankovka, kterou navrhl Heřman a vyryl Jirka

Podle vyhlášky č. 110/1962 Sb. měla stokoruna rozměr 164 × 80 milimetrů, zelenou barevnost a na líci motiv ženy s hutníkem, symboliku rolnicko-průmyslového státu. Na rubu dominoval pohled na pražské Hradčany, díky němuž si bankovka vysloužila jednu ze svých přezdívek. Druhou, „Heřmanka“, dostala po Františku Heřmanovi, autorovi návrhu a kresby. Rytcem tiskových desek byl Ladislav Jirka, jehož iniciály „L. JIRKA SC.“ najdete dole na rubu vedle Heřmanova podpisu. Zaměňování obou jmen je dodnes častý omyl.

Na rubu nesla ještě jednu pozoruhodnost: krycí doložku „BANKOVKY JSOU KRYTY ZLATEM A OSTATNÍMI AKTIVY STÁTNÍ BANKY ČESKOSLOVENSKÉ“. Česká národní banka později vysvětlila, že šlo v podstatě o deklaratorní formulaci bez reálného mechanismu směnitelnosti. Stokoruna vzoru 1961 se nakonec stala poslední obíhající bankovkou, která tuto doložku nesla.

Gottwald přišel a odešel za čtrnáct měsíců

Klíčový zvrat přišel na podzim 1989. 1. října vstoupila do oběhu nová stokoruna s portrétem Klementa Gottwalda. Reakce veřejnosti byla okamžitá a nepřátelská. Podle dobové evidence StB, kterou cituje Česká televize, bylo už k 7. listopadu 1989 zaznamenáno 130 poškozených či popsaných gottwaldovských bankovek, a to ještě před pádem režimu.

Po sametové revoluci se tisk nové stokoruny zastavil. Stát potřeboval rychlé řešení a nová emise nebyla připravena. Sáhl proto po tom, co měl technicky k dispozici: starém vzoru 1961. Od 1. března 1990 začalo podle vyhlášky č. 42/1990 Sb. druhé vydání téhož vzoru, odlišitelné vodotiskem a tvarem číslic pořadového čísla. Gottwaldova stokoruna skončila definitivně 31. prosince 1990. Bankovka, kterou měla nahradit, ji přežila o víc než dva roky.

Tady se láme celý příběh. Režim stokorunu vydal, polistopadový stát ji z čistě pragmatických důvodů znovu nasadil. Nebyla to nostalgie, byla to nouze.

Poslední role: kolkování při měnové odluce

V únoru 1993 se Československo rozpadlo i měnově. Stokoruna vzoru 1961 dostala ještě jednu šanci. Spolu s pětistovkou a tisícikorunou patřila mezi bankovky, které se okolkovaly pro českou stranu. Kolek o rozměru 25 × 21 milimetrů s číslem „100″ a písmeny „C“ v rozích se umísťoval vlevo nahoře na líc, buď vlepením, nebo natištěním.

Výměna u fyzických osob probíhala jednorázově na doklad totožnosti: do 4 000 Kč na osobu starší patnácti let, do 1 000 Kč na dítě. Okolkované stokoruny pak platily do 31. srpna 1993 a vyměňovat se daly ještě do 31. května 1994. Teprve tímto datem se definitivně uzavřel životní cyklus bankovky, která začala svou pouť za Novotného éry.

Co dnes stojí a jak poznat zajímavý kus

Směnit stokorunu vzoru 1961 v bance už dávno nelze. Její hodnota je čistě sběratelská a závisí na třech věcech: zda jde o první vydání (1962), druhé vydání (1990), nebo českou okolkovanou variantu (1993); na konkrétní sérii; a na stavu.

Orientační cenové rozpětí na současném trhu:

Varianta	Stav	Přibližná cena
Běžný oběhový kus	Použitý	180–300 Kč
Neoběhový kus (UNC)	Výborný	500–600 Kč
Kolkovaný běžný kus	Použitý	kolem 240 Kč
Kolkovaný UNC, hezká série	Výborný	1 700 Kč (aukce)
Certifikovaný kolkovaný (PMG 58 EPQ)	Téměř perfektní	2 500 Kč

Databáze Banknotes.cz ukazuje, že katalogové odhady se výrazně liší už mezi sériemi B, D, R, P, X a G. Samotný nápis „1961″ na bankovce tedy nestačí, bez znalosti série a stavu se hodnota odhadnout nedá. Kdo chce kus prodat nebo ocenit, udělá nejlíp, když projde dosažené ceny v aukcích domů jako Filatelie Klim nebo Macho & Chlapovič a porovná je s aktuální retailovou nabídkou.

Proč zrovna tahle stokoruna zůstala v paměti

Pro srovnání: i padesátikoruna vzoru 1964, další dlouhověká bankovka, platila „jen“ od dubna 1965 do června 1991, zhruba 26 let. Stokoruna 1961 ji překonala o víc než čtyři roky, a to nepočítáme české okolkované dožití. V roce 1962 se za ni dalo koupit asi 38 kilogramů chleba, 25 půllitrů desítky nebo 25 litrů benzínu. V roce 1992, kdy průměrná mzda činila 4 644 Kč, už představovala jen 2,2 procenta měsíčního výdělku. Kupní síla se změnila, ale bankovka zůstala.

Její legendárnost nestojí na nostalgii. Stojí na tom, že jedna „obyčejná“ stokoruna stihla být symbolem normalizace, nouzovým řešením nového režimu i rekvizitou měnového rozvodu dvou států. Žádná jiná československá bankovka tohle nedokázala.