„Nejdříve přišla fimbulská zima, která trvala tři roky. To bylo varování o příchodu Ragnaröku, kdy všechno, co je na Zemi, dojde svého konce.“ Takhle začíná nejen v norské mytologii příběh drsné zimy zvané fimbulská. Podobný popis se nachází i ve finském národním eposu Kalevale. Proč se ale příběhy, které varují před zamrzlým koncem všeho, objevují právě v severské mytologii? Možná to má na svědomí skutečná katastrofa. Kritický moment léta Páně 536 V nedávné době našli badatelé v Norsku a Švédsku řadu jasných důkazů o katastrofě, která před 1 500 lety postihla planetu. Právě obě zmíněné země musely být zasaženy skutečně tvrdě – stejně jako v případě takzvané černé smrti. To samé se mohlo stát v baltských státech, Polsku a severním Německu. V roce 1910 pak švédský geograf Rutger Sermander poprvé představil teorii o reálném proběhnutí fimbulské zimy. Podle něj šlo o skutečnou událost v severských zemích. Hypotéza pracovala s tím, že šlo o následek klimatické katastrofy, která se odehrála před 2 000 – 2 500 lety. Lidé teorii několik let naslouchali, pak ale přišly pochybnosti. Archeologové totiž nemohli najít žádné stopy, jež by takovou možnost potvrzovaly. Dnes ovšem víme, že klimatická katastrofa svět – a hlavně severní oblasti – zasáhla pouhých 1 500 let zpět. Švédský archeolog a NASA Nový hon na fimbulskou … Pokračování textu Předehra Ragnaröku není mýtus. Dlouhá, temná a drsná fimbulská zima se mohla skutečně projevit