Židle Antonína Šumana stojí i desetitisíce. Za cenou je ohýbaný buk a lepidlo, které dnes žádná fabrika nepoužívá

Říká se jim „Šumanovky“ podle Antonína Šumana, návrháře, jehož jméno se za socialismu na výrobcích neuvádělo.

Foto: Johansen - licence CC BY 4.0

Národní podnik značil židle číslem modelu a nálepkou závodu, ne jménem tvůrce. Dnes, kdy se autorství vrací ke konkrétní osobě, se z anonymních jídelních židlí stávají sběratelské objekty. Národní centrum nábytkového designu eviduje u Šumana přes 650 návrhů a označuje ho za hlavní osobnost poválečného ohýbaného nábytku značky TON. A trh na to reaguje: renovovaný set čtyř kusů se na Sbazaru nabízí za 26 000 Kč, jednotlivé kusy u specializovaných prodejců stojí kolem pěti až šesti tisíc. U kompletní sady šesti nebo osmi židlí se cena dostává na 30 až 50 tisíc korun, částku, za kterou se dá pořídit ojeté auto nižší třídy.

Buk, pára a sto šedesát let praxe

Příběh začíná v Bystřici pod Hostýnem, kde se dřevo ohýbá nepřetržitě od roku 1861. TON dodnes vysvětluje princip jednoduše: bukové tyče se napaří a v tomto stavu se dají ohnout do křivky a po zaschnutí tvar drží. Okolní lesy dodávaly surovinu a továrna dodávala technologii. Šuman do tohoto systému vstoupil po válce jako návrhář a během dvou dekád vytvořil desítky modelů jídelních židlí, křesel a stolů. Dohledatelné jsou minimálně modely E-2687 a E-2742, oba s tvarovaným opěradlem z ohýbané bukové překližky, štíhlými kuželovými nohami a čalouněným sedákem.

Konstrukčně jde o celodřevěnou lepenou konstrukci. U konkrétních historických modelů se nepodařilo dohledat technický list, který by doslova potvrdil formulaci „bez jediného šroubu“, ale princip je jasný: tonovská tradice stojí na přesných dřevěných spojích a lepidle, ne na kovových spojovacích prvcích. Když TON představuje současný model Merano, výslovně zdůrazňuje lepenou konstrukci bez šroubů. U starých Šumanovek platí totéž a právě přítomnost dodatečných vrutů v nosných spojích je první varovný signál amatérské opravy.

Výřez, který rozhoduje o ceně

V muzejních ani katalogových zdrojích se termín „konstrukční spára“ u Šumanových židlí neobjevuje. Co se ale opakovaně objevuje v aukčních popisech, je typický výřez, záměrná mezera v oblouku tvarovaného opěradla. Není to prasklina ani vada. Je to designový prvek, který snižuje hmotnost, dodává konstrukci lehkost a vizuálně propojuje Šumanovy židle s estetikou bruselského stylu: oblé tvary, odlehčené materiály, vliv Expa 58.

Právě tento výřez funguje jako nejčitelnější rozpoznávací znak. Aukční popis dubnového setu na Aukru ho výslovně uvádí jako „elegantní oblouk s typickým výřezem“. Pro sběratele je to první věc, kterou kontrolují, a pro prodejce klíčový argument, proč si kus zaslouží vyšší cenu.

Tři cenové hladiny na trhu v roce 2026

Trh se Šumanovkami se v roce 2026 dělí do tří cenových hladin:

• Otevřené bazary a aukce: Pár židlí po částečné renovaci za 4 990 Kč na Sbazaru. Sada čtyř židlí se v dubnové aukci na Aukru prodala za 18 440 Kč. Přihazovalo devět lidí, takže šlo o reálnou tržní cenu, ne jen o přání prodejce.
• Specializovaní prodejci: Antik Depot nabízí kus za 5 900 Kč, Kanape za 4 999 Kč. Krásná cimra prodává konkrétní model E-2687 s explicitní atribucí Šumanovi.
• Renovované kompletní sety: Čtyři kusy po profesionální renovaci za 26 000 Kč na Sbazaru. Designové aukce sledované přes iUmeni řadí Šumana mezi aukční autory.

Pro srovnání: čtyři dánské židle Nilse Kofoeda se na Whoppah nabízejí za zhruba 30 tisíc korun, set Kaie Kristiansena za přibližně 59 tisíc. Šumanovky jsou stále výrazně levnější vstup do mid-century segmentu než etablované skandinávské ikony. Ale mezera se zužuje.

Jak poznat originál a kdy se vyplatí renovace

Pokud máte doma starou jídelní židli s ohýbaným opěradlem a tušíte, že by mohla být Šumanovka, projděte si praktický checklist:

• Tvarované opěradlo z ohýbané překližky nebo bukového profilu se záměrným výřezem
• Čalouněný sedák
• Štíhlé, často kuželové nohy
• Výška zhruba 79–85 cm, šířka sedáku kolem 42–45 cm
• Na spodní straně nebo na zádech stopy po štítku, modelovém čísle, nálepce závodu

Moravská galerie má ve sbírkách kus z roku 1958 označený pouze „TON n. p. Bystřice pod Hostýnem, závod Holešov“, bez jména autora. Pokud štítek chybí a tvar přesně nesedí, je poctivější formulovat nabídku jako „židle připisovaná Antonínu Šumanovi“.

Co se týče renovace, trh jednoznačně odměňuje citlivě opravené kompletní sady. Klíčové slovo je „citlivě“. Přebroušené hrany, nový lak přes původní dýhu nebo výměna opěradla za neoriginální kus hodnotu srážejí. Naopak kombinace zachované patiny dřeva, nového čalounění v dobovém duchu a neporušených lepených spojů je tím, za co sběratelé platí prémii.

Proč zrovna teď

Největší prémii neurčuje samotné stáří, ale trojice faktorů: dohledané autorství, kompletní sada a renovace, která nezničí dobový charakter. Výstavy NCND, zájem Moravské galerie, Vily Tugendhat i samotného TONu, to všechno posouvá Šumana z kategorie „stará židle po babičce“ do kategorie „autorský design s institucionální oporou“. A devět dražitelů na jedné aukci ukazuje, že nejde jen o nadsazené inzeráty.

Šumanovka stojí v kuchyni a drží váhu člověka i příběhu. Stačí se podívat na opěradlo: jestli je tam tento výřez, možná má židle vyšší hodnotu, než si myslíte.