Zámek Lemberk sloužil za sedmileté války jako lazaret. Pod jeho zdmi leží stovky vojáků a psi dodnes odmítají vejít do kaple

Roku 1758 se Bajkový sál zámku Lemberk změnil v polní lazaret. Za jediný měsíc tu zemřelo 1 100 vojáků. Dodnes se tu vypráví o místech, kam psi nechtějí vkročit.

Foto: R.D. - Rolf-Dresden / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

14. října 1758 se u saského Hochkirchu střetla rakouská a pruská vojska. Bitva sedmileté války skončila rakouským vítězstvím, raněné ale bylo potřeba někam odvézt. Část z nich skončila na Lemberku v Podještědí, v sále s malovaným dřevěným stropem, pod nímž do té doby zasedalo panstvo. Chyběly léky i jídlo. Podle oficiálních materiálů zámku tu během jednoho měsíce zemřelo 1 100 mužů a pohřbili je v lese pod hradbami. Na tomto doloženém základu stojí druhé patro příběhu: desítky let tradovaná svědectví o krocích v prázdných chodbách, dětském pláči, posunutém nábytku a služebních psech, kteří se v některých částech zámku údajně zastavili a odmítli pokračovat. Prošli jsme oficiální prameny, záhadologické texty i veterinární literaturu a zjišťovali, kde se obě vrstvy prolínají.

Bajkový sál jako lazaret: měsíc, který 1 100 vojáků nepřežilo

Bajkový sál patří k nejcennějším interiérům zámku. Jeho malovaný strop pochází z počátku 17. století a výjevy z bajek zkoumali studenti Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické liberecké univerzity. Pro představu, jak vypadal na podzim 1758, si je třeba odmyslet nábytek a dosadit slámu, obvazy a lůžka s raněnými. Většina z nich se domů nevrátila.

Stránka věnovaná pomníku Kříž mrtvých uvádí, že lazaret vznikl během sedmileté války a zejména po bitvě u Hochkirchu. Kolik dní či týdnů fungoval, se z dostupných pramenů nedozvíme. Zato víme, kde mrtví leží: v lesním porostu pod zámkem, na místě, které dnes označuje dřevěný kříž. Oválnou pamětní desku k němu nechal roku 1901 umístit válečný veterán Eduard Lehmann z Chřibské, tedy skoro půldruhého století po tragédii.

Číslo 1 100 je větší než počet obyvatel mnoha dnešních obcí v okolí Jablonného. Podle nás právě tahle hromadná, zdokumentovaná smrt dává lemberským pověstem váhu, jakou nemá leckterá jiná strašidelná památka.

Kroky v kapli a dětský pláč: co zažila kastelánka a co naměřil Ivan Mackerle

Nejvíce vyprávění se soustřeďuje do dvou prostor: do bajkovny a do zámecké kaple Seslání Ducha svatého. Svatostánek vznikl při barokní přestavbě za Bredů ve druhé polovině 17. století. Pojme zhruba dvě desítky sedících a třicet stojících a jeho chloubou je varhanní pozitiv z roku 1723 od Jana Kryštofa Maywalda. Právě tóny varhan prý někteří slýchali v hodinách, kdy u nástroje nikdo neseděl.

Záhadologický klub KPUFO sepsal souhrn starších svědectví. Kastelánce Janě Talafantové se v 70. letech měla přihodit noc s vyřezávanou holí, zeleným světlem a vysunutým nožem, který jí podle vyprávění ležel u krku. Jindy prý u dveří kaple slyšela dusot okovaných bot. Když dveře otevřela, chodba zela prázdnotou.

Roku 1977 dorazil na Lemberk známý záhadolog Ivan Mackerle s měřicími přístroji. V kapli sledoval teploty a po půlnoci podle svého pozdějšího článku v časopise Čtení zaznamenal kmitající plamen svíčky bez jakéhokoli průvanu, trojí zaklepání nad hlavami a těžké kroky v podkroví nad kaplí. Ráno tam údajně ležel neporušený prach a pavučiny visely na svých místech.

Průvodkyně zase popisovaly dětský pláč v bajkovně. Pozoruhodný detail: stejný sál, kde umírali vojáci, je zároveň místem, kam tradice umisťuje hlas dítěte. Český rozhlas Sever zařadil Lemberk mezi výlety za tajemstvími právě kvůli pláči a krokům v kapli i na půdě.

Policejní zásah z roku 1992: služební pes a uzamčená místnost

Zámek byl v červenci 1971 po zřícení římsy uzavřen, rekonstrukce začala roku 1979 a veřejnost se do sálů vrátila v červenci 1992. Nedlouho po znovuotevření se odehrála epizoda, ze které vyrostl nejznámější lemberský motiv.

Průvodkyně Renata podle vyprávění zaslechla kroky v místnosti, která byla zamčená. Na zámek přijela policie i se služebním psem. Vloupání se nepotvrdilo. Sekundární články, například text serveru Objevím.cz, k tomu doplňují, že služební psi se v některých místech zámku zastavovali a dovnitř nešli. Vyprávění pak tyto reakce spojuje s prostorami, kde se kumulují ostatní jevy, tedy s kaplí a bajkovnou.

Síla té historky podle nás spočívá v konfliktu. Policejní pes je vycvičený k tomu, aby vstoupil tam, kam se člověk zdráhá. Když takové zvíře na prahu zaváhá, působí to přesvědčivěji než jakékoli lidské svědectví. A pod okny přitom leží stovky vojáků z lazaretu.

Co může pes vnímat na prahu barokní kaple

Pro psí zdráhání nabízí kynologie řadu vysvětlení a žádné z nich příběh nezlehčuje. Spíš ukazuje, jak výjimečně silné podněty může starý zámek zvířeti poskytnout. Veterinární příručka Merck Veterinary Manual mezi spouštěči strachu a vyhýbavého chování jmenuje neznámé prostředí, nezvyklé zvuky a dřevěné podlahy. Odborný přehled publikovaný v databázi PubMed Central přidává pachy, hluk a kluzké povrchy.

Barokní kaple splňuje téměř všechno najednou:

• Akustika: klenba a kamenné stěny vracejí ozvěnu kroků i psích drápů.
• Povrchy: vyleštěná dlažba či staré dřevo kloužou pod tlapami.
• Pachy: vosk, staré dřevo, prach a vlhké zdivo tvoří směs, kterou pes vnímá mnohonásobně intenzivněji než člověk.
• Teplota: masivní zdi drží chlad, a ten Mackerle v kapli cíleně sledoval.

Dá se čekat, že kombinace těchto vjemů dokáže znejistit i zkušeného služebního psa. Kdo dává přednost mrazivějšímu výkladu, může se naopak ptát, proč psi váhají právě v místech, kam tradice umisťuje kroky a pláč. Lemberk obě čtení unese.

Pro srovnání: nejproslulejší česká strašidelná památka, hrad Houska, stojí na legendě o průrvě do pekla, nad kterou má být postavená kaple. Působivý obraz, avšak čistě mytický. Lemberk nabízí méně ikonickou pověst, zato s kostrou skutečné války, konkrétním počtem mrtvých a hrobem, ke kterému se dá dojít pěšky.

Lemberk v sezóně 2026: vstupné, okruh s kaplí a pravidla pro psy

Kapli i Bajkový sál uvidíte na běžné denní prohlídce. Základní okruh „Reprezentační a soukromé prostory“ trvá hodinu, vejde se do něj nejvýš 40 lidí a kromě obou míst spojených s pověstmi vede i Rytířským sálem a apartmánem Clam-Gallasů. Kaple je přístupná během návštěvní doby, po dohodě se správou i mimo ni. Aktuální nabídku najdete na stránce Prohlídkové okruhy.

Vstupné 2026	Cena
Základní okruh (dospělí)	220 Kč
Základní okruh (senioři, mládež 18 až 24 let)	180 Kč
Základní okruh (děti 6 až 17 let)	70 Kč
Provozní prostory (dospělí)	160 Kč
Expozice historických stylů	120 Kč
Věž	80 Kč

Letošní sezóna pomalu končí. Základní okruh je podle webu zámku k dispozici ještě 17. a 18. října, 24. a 25. října, od 28. do 31. října a 1. listopadu, vždy od 10 do 15 hodin. Od 2. listopadu do konce roku zůstane zámek zavřený. Termíny se mohou měnit, před cestou je dobré je ověřit.

Pejskaře čeká pravidlo, které má s pověstí paradoxní souvislost: čtyřnozí společníci mohou na vodítku pouze na nádvoří. Do interiérů, Bredovské zahrady ani letohrádku nesmějí. Výjimku tvoří asistenční a vodicí psi po předchozím souhlasu správy. Vyzkoušet si tedy, zda váš pes na prahu kaple zaváhá, nepůjde. Objekt jako národní kulturní památka navíc nemá bezbariérový přístup.

Zámek stojí na vrchu Krutina nad obcí Lvová u Jablonného v Podještědí. Autem se jede po silnici I/13 z Jablonného směrem na Liberec, k samotnému zámku je vjezd zakázán a auto zůstane na parkovišti pod ním. Pohodlnější je vlak: zastávka Lvová na trati 086 z Liberce do České Lípy leží přímo pod kopcem. Autobus zastavuje na konci Lvové, asi 1,1 kilometru od brány. Z Prahy vede cesta obvykle přes Mladou Boleslav a Českou Lípu, z Liberce je to po I/13 kousek.