Jakmile začnete pátrat po záhadných předmětech, vyjedou vám desítky artefaktů, u kterých je uveden jediný výrobce – mimozemšťani.
Jenže mimozemský původ je kolikrát laciná obhajoba pro skutečnost, že stará věc je tak propracovaná, že stvoření lidskou rukou by prostě nebylo tak zajímavé. Ovšem i když odfiltrujete všechny nesmysly a senzacechtivé fámy, najdete opravdu hodně unikátních věcí. Jasně je vytvořila lidská ruka, jen zatím odolávají našemu porozumění. Což není nic dehonestujícího, pouze si musíme na odhalení jejich tajemství počkat.
Slavná ocel a oheň Řeků
Tímhle kusem ze 7. století se nejspíš inspiroval i zelený divoký oheň z Hry o trůny. Řecký oheň byl zbraní v lodních bitvách, kde spaloval maso a nebylo možné ho uhasit vodou. O jeho návrat nejspíš nikdo nestojí – a dneska máme vlastní zbraně – ale vědce stejně nepřestává zajímat. Byzantská říše jím nepochybně vládla, ale jinak je to jako s receptem na Coca-Colu, tedy jako přísně střežené rodinné tajemství.
Když se rytíři vrátili z Křížových výprav, rozšířil se obdiv k mečům, které používali islámští bojovníci. Taková zbraň uměla přeseknout padající kapesník a ohnout se o 90 stupňů, aniž by se poškodila. A i pro 21. století je postup výroby slavné damaškové oceli stále záhadou. Počátky její výroby vedou dle pramenů do Indie a název pochází od města Damašku, kde se s ní obchodovalo. Postup při jejím zpracování byl bohužel předáván jen ústně mezi starými mistry, kteří si recepturu vzali do hrobu.
Nejzáhadnější kniha a disk se spirálou
Voynichův rukopis je záhada, která dodnes kroutí všem kryptologům prsty u nohou. Neporadili si s ním největší specialisté na dešifrování a odolal i vrcholné umělé inteligenci. Jméno přitom nepochází od autora, který je nám neznámý, ale od obchodníka, který měl svazek dlouho ve vlastnictví. Dnes je ve sbírkách Yaleovy univerzity. Několik jeho vlastníků bylo i z Česka a podle některých odborníků je dokonce možné, že byl sepsán u nás.
Disk z Faistu pochází z paláce na Krétě, je z pálené hlíny a po obou stranách má vypáleny zvláštní znaky. Ty jsou rozmístěny ve směru hodinových ručiček směrem od středu k okrajům a vytváří tak spirálu. Dosavadní pokusy archeologů o rozluštění předpokládaly, že znaky jsou písmem, snahy o jeho dešifrování ovšem ztroskotaly. Závěrem je, že zjištění významu je nemožné, protože chybí další předměty tohoto typu, které by nám poskytly bližší kontext.