Wes Craven četl o mrtvých mužích v LA Times a stvořil Freddyho Kruegera. Skutečnou příčinou byl zkrat v organismu

Wes Craven četl v novinách o mladých uprchlících, kteří usnuli a už se neprobudili. Lékaři příčinu tehdy neznali. Dnes víme, že selhala elektrika jejich srdce.

Foto: PxHere

Mladý muž se bojí usnout. Celé dny bdí, rodina ho přemlouvá, ať si konečně odpočine, že se mu nic nestane. Nakonec ho únava přemůže. V noci se domem rozlehne křik, příbuzní se seběhnou k posteli, ale chlapec už nedýchá. Tuhle drobnou zprávu, jednu z řady krátkých článků v Los Angeles Times, si přečetl režisér Wes Craven. Z ní pak vyrostla jedna z nejslavnějších hororových postav všech dob: muž se spálenou tváří, v pruhovaném svetru a s čepelemi místo prstů, který zabíjí ve snech. Strašidelnější než Freddy byla ovšem skutečnost za ním. Desítky zdánlivě zdravých mladých lidí z jihovýchodní Asie umíraly v amerických postelích a americká medicína nevěděla proč.

Mladík, který se bál usnout: kde Wes Craven našel Freddyho

Craven o zrodu filmu mluvil opakovaně. V rozhovoru z roku 1991 vzpomínal na „sérii malých článků“ v Los Angeles Times, které popisovaly lidi umírající ve spánku bez zjevného důvodu. Nejvíc ho pohltil právě osud mladíka, jenž se usnutí děsil, a když mu konečně podlehl, zemřel.

Režiséra podle jeho slov uchvátila představa ohrožení, u kterého nikdo nepozná, zda se odehrálo ve snu, nebo v bdělém světě. Z novinových zpráv si tedy odnesl premisu, konkrétního vraha nikoli. Spánek, nejbezpečnější chvíle dne, se v ní mění v past. Freddyho vzhled, jméno i sadistický humor mají další inspirační zdroje z Cravenova dětství, kostra příběhu však vede přímo k redakci kalifornského deníku.

Film Noční můra v Elm Street šel do kin v roce 1984. Tou dobou už americké lékaře a epidemiology zaměstnávala záhada, kterou žádné plátno nevymyslelo.

117 nevysvětlených úmrtí: co zaznamenalo CDC

V prosinci 1981 zveřejnilo americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) zprávu s nezvykle prostým názvem: Náhlá nečekaná noční úmrtí mezi jihovýchodoasijskými uprchlíky. Úřad v ní evidoval 38 případů od července 1977. Pocházely z Kalifornie, Minnesoty, Oregonu, státu Washington, Illinois, Texasu a dalších států. Z prvních 38 obětí pocházelo 33 z Laosu, 25 z nich patřilo k horskému národu Hmongů.

Profil zemřelých byl téměř identický. Mladí muži, většinou ve věku 25 až 44 let, kteří před spaním nepociťovali žádné výrazné potíže. Úmrtí, u nichž byl přítomen svědek, se odehrála mezi půl desátou večer a sedmou ráno. Pět dalších obětí našli příbuzní ráno mrtvé v posteli. Rodiny popisovaly sténání, chrčivé lapání po dechu a rychlé vyhasnutí známek života.

Pitvy nenacházely nic. Žádný infarkt, žádnou ucpanou věnčitou tepnu, žádný jed. Jediné vodítko přinesly dva případy, kdy se záchranářům podařilo zachytit srdeční rytmus. Ukázal komorovou fibrilaci, tedy chaotické míhání srdečních komor, při kterém srdce přestane pumpovat krev.

Seznam obětí dál rostl. Do dubna 1988 CDC napočítalo celkem 117 případů. Deník Los Angeles Times téhož roku psal, že 98 % úmrtí připadlo na dobu mezi desátou večer a osmou ráno a průměrný věk zemřelých činil 33 let. Titulek dobového článku zněl výmluvně: „Úmrtí Asijců ve spánku jsou stále záhadou.“ Dobové texty mluvily o „úmrtích v noční můře“.

Zkrat v srdci: jak Brugadův syndrom rozluštil noční smrt

Už v lednu 1987 citoval deník Los Angeles Times patologa, podle něhož u části zkoumaných obětí „srdce prostě zkratovalo“. Lékaři totiž objevili drobné odchylky v převodním systému srdce, tedy v síti, která rozvádí elektrické impulzy a určuje, kdy se sval stáhne. Teprve po letech však medicína pro tuhle intuici našla přesné pojmenování.

V roce 1992 popsali bratři Pedro a Josep Brugadovi nové onemocnění. Na EKG se projevuje typickým tvarem křivky ve svodech V1 až V3 a jeho nositelé jsou ohroženi náhlou smrtí na komorovou fibrilaci, přestože jejich srdce vypadá zdravě. Klasická pitva u nich odhalí pramálo. Chyba se ukrývá v iontových kanálech, mikroskopických branách v membránách srdečních buněk, které propouštějí sodík a řídí elektrický náboj.

Rozhodující krok přišel v roce 2002. Tým Mattea Vatty publikoval v časopise Human Molecular Genetics studii o genetickém a biofyzikálním základu SUNDS, jak se syndrom náhlé nevysvětlené noční smrti odborně označuje. Vědci u postižených rodin našli mutace genu SCN5A, který kóduje srdeční sodíkový kanál, a označili SUNDS za onemocnění alelické k Brugadovu syndromu. Jinými slovy: obě diagnózy vyrůstají ze stejného genetického kořene.

Proč smrt přichází právě v noci? U Brugadova syndromu se nebezpečné arytmie objevují typicky v klidu a ve spánku, kdy převládá vliv bloudivého nervu a srdce zpomalí. Porucha kanálu se v této fázi projeví nejsilněji. Spouštěčem může být i horečka. Noční křik, který Craven přetavil v hororový motiv, tak mohl být posledním projevem těla, jemuž se v hrudi rozpadl elektrický rytmus.

Duch dab tsog, uprchlický stres a geny z jihovýchodní Asie

Hmongové si úmrtí vysvětlovali po svém. V jejich tradici existuje noční duch dab tsog, který usedá spícím na hruď a dusí je. Popularizační web History.com připomíná, že část komunity spojovala vlnu úmrtí s tím, že po vynucené emigraci nemohla vykonávat tradiční rituály chránící před zlými duchy. Hmongové za války ve Vietnamu bojovali po boku Američanů a po pádu Laosu museli prchat. V USA přistáli bez domova, jazyka i předků.

CDC v roce 1988 zmiňovalo stres jako jeden z možných rizikových faktorů, vedle strukturálních odchylek převodního systému. Úřad si také všiml, že většina obětí zemřela během prvních dvou let po příchodu do Ameriky a že s ubývajícím počtem nově příchozích uprchlíků ubývalo i úmrtí. Podle nás tu zapadají dvě vrstvy do sebe: geny dodaly smrtící mechaniku, trauma, úzkost a strach ze spánku mohly zvýšit zátěž organismu, který už tak balancoval na hraně.

Pro genetickou stopu mluví i zeměpis. Metaanalýza z roku 2018 odhaduje celosvětovou prevalenci Brugadova syndromu na 0,5 případu na tisíc lidí. V jihovýchodní Asii dosahuje 3,7 na tisíc, v Evropě jen 0,1. Nemoc navíc výrazně častěji postihuje muže. Podobný fenomén znají Filipínci pod názvem bangungut, Japonci jako pokkuri a Thajci mají vlastní pojmenování. Všude jde o tutéž děsivou představu: smrt, která přijde ve snu.

Brugadův syndrom v Česku: kdy zbystřit a kam se obrátit

Česká kardiologická společnost uvádí výskyt zhruba jeden případ na 2 000 až 5 000 lidí. Při současném počtu obyvatel by šlo orientačně o dva až pět a půl tisíce Čechů, oficiální registr ovšem neexistuje. Mnoho nositelů o své diagnóze vůbec netuší.

K lékaři je namístě zamířit zejména tehdy, když se v rodině nebo u vás objeví:

• náhlé nevyjasněné úmrtí příbuzného mladšího 50 let,
• mdloby bez zřejmé příčiny,
• noční epizody chrčení nebo lapání po dechu,
• záchvaty připomínající epilepsii, které nikdo nevysvětlil,
• známý Brugadův syndrom či jiná dědičná arytmie v příbuzenstvu.

Jedno běžné EKG nemusí stačit, protože typický obraz kolísá. Kardiolog může sáhnout po Holterově monitorování, zátěžovém vyšetření nebo provokačním testu s ajmalinem či flekainidem, který skrytou poruchu odhalí. Cesta vede od praktického lékaře přes kardiologa ke specializovaným pracovištím, například do kardiogenetické ambulance IKEM. Pražský institut nabízí komplexní vyšetření i pozůstalým po náhlé nevyjasněné zástavě srdce.

Pojišťovny indikovanou péči hradí; IKEM výslovně uvádí, že molekulárně genetická vyšetření jsou hrazena ze zdravotního pojištění. VZP však vyžaduje, aby genetický test doporučil lékař se specializací v lékařské genetice na základě klinického vyšetření. Potomek nositele zdědí rizikovou variantu s pravděpodobností 50 %, onemocnět ale nemusí.

S diagnózou se dá žít. Pacienti rychle srážejí horečku, vyhýbají se lékům ze seznamu rizikových přípravků, kokainu a nadměrné konzumaci alkoholu. Implantabilní defibrilátor dostávají především ti, kdo už prodělali zástavu srdce nebo závažnou arytmii.