Středověká výroba oblečení: Jak lidé tehdy vyráběli látky a jak je barvili? Šlo o sofistikovaný proces

Len – získávaný z rostliny lnu setého – se používal na košile a spodní prádlo. Bavlna, kterou v 9. století přinesli poprvé Maurové, byla významným exportem Španělska. Z východu získávali hedvábí a brokát, gáz a damašek, který se po křížových výpravách stal velmi populární mezi šlechtou a bohatými. Dalšími obvyklými prvky, které byly využívány, byly kůže a kožešiny nejrůznějších zvířat.

Od vlákna po látku

Nejdříve byla z vláken utkána příze. Ta byla později použita při pletení, nejpoužívanějším postupem však bylo tkaní na stavu. Svislý stav se používal už od starověku, od té doby se v mnoha zemích celého světa jeho podoba vůbec nezměnila. Během 11. století se zařízení rozšířilo o kladky, čímž byl celý proces velice urychlen. Tkaní bylo nicméně stále čistě domácí záležitostí. Vlna se také dala slisovat do plstě.

iZdroj fotografie: Pxhere

Udržení barev na látce bylo velmi obtížné, jasné odstíny byly tudíž vyhrazeny pouze zámožným. Mělo je však rádo celé širé obyvatelstvo. Většina barvicích procesů zahrnovala zahřívání a namáčení látky a její míchání s fermentovanou barvou. Dalšími prvky lázně byly přírodní lepidlo, víno, ocet, kůra a různé soli. Barvivo se získávalo z rostlin, například lišejníku, borytu barvířského, mořeny barvířské a také šafránu.

Další suroviny a postupy

Krom zmíněných rostlin se dal využít také hmyz. Sem patřil například červec nopálový, ze kterého i dnes získáváme karmínové barvivo do potravin. A také různé minerály a další nerosty. Prvním krokem bylo získání základní suroviny, nejčastěji lnu nebo vlny. Len roste na poli, vlna na ovcích. Druhým získání vlákna. V případě vlny ji bylo třeba vyprat a česat (mykat), což oddělilo jednotlivá vlákna. Ta šla následně navinout.

iZdroj fotografie: Pxhere

Když bylo připraveno dost vláken, dalo se začít tkát, bylo však nejdříve nutné udělat osnovu. To je mnoho vláken zachycených ve stavu. Jeho pedály dovolovaly osnovu zvedat a pokládat a protahovat mezerou brdo. Dvě vrstvy vertikálních vláken byly tímto způsobem propojeny v horizontální. Celý postup se opakoval, čímž vznikala dlouhá role tkaniny. Pak se dalo provést ještě valchování, tedy zhuštění a očištění tkaniny, čímž získala na síle.

Když jsou věci na jedno brdo

Pro získání barevné vlny ji bylo nutné obarvit buď po dotkání, nebo obarvit už samotná prvotní vlákna. To v případě, že někdo chtěl barevný vzor. Na to je potřeba barvivo, opravdu velká vařečka, velký hrnec a vroucí voda. Některá barviva se získávala hůře než jiná. Například purpurová byla velmi náročná a hodně páchla. To je taky důvod, proč byla nošena hlavně šlechtou a bohatými obyvateli ve městech.

iZdroj fotografie: Pxhere

Od výše zmíněného brda, tedy součásti tkalcovského stavu, pochází také fráze, že je to „na jedno brdo“. Na stavu šlo tkát stále stejným způsobem a vytvářet tak jen jeden vzor, obvykle velmi jednoduchý. To se ujalo i pro jakékoli jednotvárné výsledky, práci nebo prožitky či mediální obsah. Pokud je zkrátka něco „na jedno brdo“, znamená to velmi předvídatelný vývoj, a tudíž absenci jakéhokoli překvapení pro diváka či konzumenta.

Jaké středověké oděvy a doplňky se vám líbí nejvíc?

Zdroj: AboutHistory