Válka o planetu mezi lidmi a neandrtálci trvala zhruba 100 tisíc let. Ze střetu nakonec vítězně vyšli naši předci

Zhruba před 600 tisíci lety se předci lidí rozdělili na dvě, možná tři skupiny. Jedna se vydala na průzkum Eurasie a vyvinula se v druh dnes známý jako neandertálci. Druhá zůstala v Africe a nakonec z ní vznikl člověk, tedy druh Homo sapiens. Pro úplnost je nutné dodat, že někde v jihozápadní Asii existoval i druh zvaný denisované. Nakonec bylo nevyhnutelné, že tyto inteligentní druhy na sebe musely narazit, a vypukla dlouhotrvající vražedná válka.

Homo sapiens se z Afriky vydali dál

Několik set tisíc let vše probíhalo v relativním pokoji, ale zhruba před 200 až 100 tisíci lety se příslušníci druhu Homo sapiens z Afriky vydali na pomalou pouť. Pravděpodobně je k tomu donutila populační exploze, což je přimělo hledat nové zdroje obživy. Cestou do Evropy a Asie samozřejmě museli narazit na populaci neandertálců, svých blízkých příbuzných, ale přesto odlišných. Vědecké důkazy dokládají, že tento střet rozhodně nebyl mírumilovný.

Lidé i neandertálci si byli velmi podobní, nejen geneticky a vzrůstem, ale i stylem života. Příslušníci obou skupin žili v tlupách, díky vzájemné spolupráci dokázali lovit i největší zvířata a měli schopnost se vypořádat s různými nástrahami. Dokázali vyrábět různé druhy nástrojů, zbraní, ale i uměleckých předmětů. Protože jejich zdroje potravy byly stejné, bylo jasné, že se o ně neandertálci museli s lidmi nakonec střetnout.

iZdroj fotografie: Uživatel Musetress / Creative Commons / CC BY-SA

Ačkoli ze skutečnosti, že přežili lidé, je jasné, že neandertálci prohráli, nelze si válku ras představovat jako nějakou krátkou epizodu. Neandertálci uměli bojovat podobně jako lidé a dokázali svá území proti vpádům bránit. Fakt, že rozšíření lidí do Eurasie trvalo 100 tisíc let, ukazuje, že mu neandertálci dlouho dokázali čelit, jinak by se lidé rozšířili mnohem rychleji. Některé důkazy, třeba v Řecku, ukazují, že se zde lidé rozšířili, pak je neandertálci vytlačili a teprve později se povedlo dalším lidem vývoj obrátit.

Kostry nesou známky zranění z boje

Bojovnost obou druhů také ukazují archeologické nálezy. Typickým příkladem mohou být kostry s lebkami rozbitými úderem. Nejpravděpodobnější je samozřejmě úder nějakou palicí při šarvátce. Existuje i mnoho koster se zlomeninami rukou často odpovídajícími zraněním utrpěným v boji z blízka. V Iráku pak archeologové našli kostru neandertálce s bodnou ránou od kopí v hrudi.

Neandertálci byli podsadití a svalnatější než lidé, měli v boji z blízka výhodu. Převahu na straně lidí podle vědců přinesl nejspíše vynález zbraní zabíjejících na dálku, jako byly vrhače oštěpů a luky, a pravděpodobně vyšší porodnost lidí, což jim umožnilo získat početní převahu. Nutno říci, že zcela úplně neandertálci nevymřeli, protože kromě bojů se s lidmi i mísili. Dodnes lidská DNA obsahuje malou část DNA neandertálců, ale i výše zmiňovaných denisovanů.