Války se vedou kvůli moci, území, v minulosti i kvůli krásným ženám. Tato kratičká válka však vypukla kvůli zatoulanému psovi.
Národy spolu válčí z mnoha důležitých i méně důležitých důvodů, ale jednou z nejpodivnějších příčin válečného konfliktu novodobé historie je pravděpodobně toulavý pes, který v roce 1925 způsobil mezinárodní incident mezi Řeckem a Bulharskem. Spor uklidnila až intervence Společnosti národů, předchůdkyně dnešní OSN.
Vše začalo zatoulaným psem řeckého pohraničníka
Napětí mezi Řeckem a Bulharskem doutnalo již dlouho. Oba národy se dostaly do sporu už během balkánských válek a v první světové válce bojovaly na opačných stranách (Řekové na straně Dohody a Bulhaři na straně Ústředních mocností) a opakovaně se střetly. Z obou konfliktů vyšli vítězně Řekové, kteří získali většinu dlouho sporných, převážně bulharských území Makedonie a Západní Thrákie. Bulhaři samozřejmě mírovou smlouvu, která ukončila světovou válku, nepřijali a nadále si příslušná území nárokovali.
Na pozadí těchto nepřátelských událostí došlo 18. října 1925 ke kurióznímu incidentu, když se ve vesnici Demir Kapija, která je dnes součástí Severní Makedonie, zatoulal pes řeckého pohraničníka a dostal se na bulharskou stranu. Majitel po stopách svého psa sám hranici překročil, což bulharská stráž vyhodnotila jako narušení hranic a provinilého vojáka zastřelila. Bulhaři se snažili situaci vysvětlit jako náhodné nedorozumění a slíbili, že celou záležitost prošetří, ale Řeky tato slova nepřesvědčila.
Řekové požadovali kompenzaci a hrozili válkou
Řekové prohlásili zabití pohraničníka za válečný akt a dali svým sousedům ultimátum. Pokud do 48 hodin nebudou viníci incidentu nalezeni a stíháni, Bulharsko se oficiálně neomluví a nebude vyplaceno odškodné ve výši 2 milionů francouzských franků rodině oběti, Řekové zaútočí. Bulhaři odmítli požadovanou částku zaplatit, a tak Řekové po 2 dnech dodrželi slovo a hranice se zbraněmi v rukou překročili.
Podivná válka trvala deset dní a vyžádala si padesát obětí
Řecké jednotky bez větších obtíží překročily hranice a vstoupily na bulharské území, kde obsadily, vyplenily a vypálily několik vesnic. Bulhaři, kteří se chtěli vyhnout velkému masakru, raději svá vojska stáhli a umožnili nepříteli postupovat, než aby podnikli protiútok. Ani Řekové však nebyli zrovna v nejlepší formě, jejich válka s Tureckem od roku 1919 důkladně vyčerpala armádní zásoby a armáda se tak soustředila spíše na Turky, takže vojáci v Bulharsku se věnovali spíše drancování než skutečnému válčení.
Musela zasáhnout Společnost národů
Řecká vojska již bombardovala nedaleké město Petrich, když se Bulhaři rozhodli požádat o pomoc zvenčí, aby konflikt uklidnili. Požádali Společnost národů, předchůdkyni OSN, o zásah. Mezinárodní vyšetřovací komise vyslaná SN nařídila okamžité zastavení palby a poté problém vyřešila diplomaticky: Řecko muselo zastavit veškeré nepřátelské akce a stáhnout se z bulharského území a do dvou měsíců zaplatit 3 miliony bulharských leva jako reparace za způsobené škody. Bulharsko muselo naopak odškodnit rodinu zastřeleného pohraničníka.
Obě strany podmínky přijaly a po pouhých deseti dnech byl hraniční konflikt, známý jako válka toulavého psa, ukončen. Přesto bylo v krátké válce plné nedorozumění zabito nejméně 50 lidí, většinou bulharských civilistů žijících v obsazených a zničených vesnicích a městech.