V dánském bazaru ležel obraz za 60 korun. Vlhký hadřík odhalil signaturu a pod ní rukopis, který zvedl cenu na 1,7 milionu korun

9. května 2026 vešel pedagog z jihojutského Tønderu do místního bazaru a vybral si tři staré olejomalby.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Zaplatil za ně dohromady 180 dánských korun, tedy zhruba 600 Kč. Zajímal ho hlavně rám. Doma ale začal plátna otírat vlhkým hadrem, a pod vrstvou prachu se vynořila barevnost, která na levný bazar neseděla. Krátké, energické tahy štětce, vibrující pigment, kompozice plná pohybu. A v rohu jednoho z obrazů diskrétní, dosud zakrytá signatura. Podle dánského sekundárního zdroje ji kunsthistorický expert připsal Jensi Ferdinandu Willumsenovi, jednomu z nejvýraznějších představitelů dánského modernismu. Odhadovaná hodnota díla? Kolem 1,7 milionu korun.

Jak domácí čištění odhalilo skrytý rukopis dánského modernisty

Kupující sledoval rámy, obraz samotný považoval za vedlejší produkt. Teprve mokrý hadr proměnil situaci. Špína ustoupila a pod ní se ukázala malba s překvapivě svěží paletou: čisté barevné plochy ohraničené tmavší konturou, dynamické vedení štětce a zigzagovitá stavba scény. Právě tyto znaky odpovídají Willumsenovu ranému stylu, jak ho dokumentuje například obraz Billede af livet på Paris‘ kajer z roku 1890, uchovávaný ve sbírkách Willumsenova muzea. Tam najdeme totéž: městský ruch zachycený krátkými údery štětce, figury v pohybu a výraznou lineární kompozici.

Klíčovým momentem se stala skrytá signatura. Její přesná podoba ani fotografie dosud veřejně kolovat nezačaly, ale sekundární dánský text ji popisuje jako „diskrétní“, tedy záměrně nenápadnou, což u raných Willumsenových prací dává smysl. Malíř v devadesátých letech 19. století teprve hledal vlastní výraz a jeho podpisy bývaly méně demonstrativní než u pozdějších monumentálních pláten.

Proč stylové znaky prozradí víc než samotný podpis

Signatura je stopa, nikoli důkaz. To opakovaně zdůrazňuje i Národní galerie Praha ve své výstavě věnované falzům: podpis lze napodobit, ale celkový rukopis (způsob nanášení barvy, volba pigmentů, struktura podmalby) se falšuje nesrovnatelně obtížněji.

Willumsenův výtvarný jazyk se navíc v čase výrazně proměňoval, což expertovi nabízí bohatý srovnávací materiál:

• Raná pařížská fáze (kolem 1890): čisté barevné plochy, tmavší obrys, zigzagová kompozice, důraz na pohyb a městský život.
• Vitalistické období (kolem 1912): monumentální formát, silné kontrastní barvy, diagonály a expresivní figura, typicky obraz En bjergbestigerske ze sbírek SMK.
• Pozdní dramatická tvorba (kolem 1918): emoční vypětí, dramatické světlo inspirované El Grecem, jak dokládá Aftensuppen ve Willumsenově muzeu.

Pokud nalezený obraz odpovídá rané fázi, expert hledá právě ty „mladé, ale už jisté“ tahy, o nichž mluví dánský text, rukopis malíře, který ještě experimentuje, ale jehož gesto už nese nezaměnitelnou razanci.

Evropské bazary jako nečekaná galerie: Vzácné nálezy se opakují

Příběh z Tønderu stojí v řadě podobných evropských překvapení. V roce 2007 popsala agentura Reuters berlínskou studentku, která v pohovce z blešího trhu objevila barokní olejomalbu. V lednu 2024 zase skotský pár koupil v charitativním obchůdku obraz za pět liber, pořad Antiques Roadshow ho ocenil na tři až pět tisíc liber. Jde pořád o výjimky, právě proto se dostávají do zpráv. Ale každá z nich potvrzuje totéž: hodnota uměleckého díla nezávisí na ceně, za kterou leží na polici.