Gilotinu nahradil „republikánskou svatbou“: Šílený revolucionář v Nantes nechával lidi svázané k sobě tonout v řece

Léta 1793 a 1794 během francouzské revoluce jsou známá jako vláda teroru, protože se v té době před katem mohl ocitnout téměř kdokoli, na kom ulpělo byť jen podezření z nepodporování revoluce. Nejznámějším způsobem poprav byla samozřejmě gilotina a o hlavu na ní přišly tisíce lidí. Ale ve městě Nantes praktikovali jiný druh popravy zvaný republikánská svatba, a to i hromadným způsobem. Při něm se popravovaní utopili a svatba se exekuce nazývala proto, že je k sobě kati spoutali dohromady.

Vězňů v Nantes bylo příliš mnoho

Hlavní postava celého brutálního zabíjení byl revolucionář Jean-Baptiste Carrier. Do města ho na podzim roku 1793 poslal Výbor pro veřejnou bezpečnost. Měl zde zastavit protirevoluční smýšlení, ale také se vypořádat s dalšími problémy. Ve městě totiž zatkli mnoho lidí vystupujících proti revoluci, případně jen podezřelých nebo i nevinných. V přeplněných věznicích pro ně nebylo dost jídla a šířily se tu nemoci jako tyfus a cholera. Jediným způsobem, jak problém zastavit, bylo počet vězňů dramaticky a rychle snížit.

Carrier a jeho pomocníci vymysleli efektivní a brutální způsob, lidi topili v řece Loiře. Nejprve tak, že svázané odsouzence naložili na nějaký člun, odvezli je doprostřed řeky a nechali loď potopit. První popravy se většinou odehrávaly v noci, aby o nich veřejnost nevěděla. Později ale Carrier usoudil, že by popravy měly být veřejné, aby lidem vzaly jakékoli myšlenky na kontrarevoluci. Nakonec bylo podle záznamů z té doby do února 1774 utopeno asi 4 tisíce lidí.

Při popravě svázali nahého muže a ženu k sobě

Veřejné popravy utopením se děly jinak, odsouzené při nich často doslova ponižovali. Nejčastěji při nich k sobě svázali nahou ženu a muže podobného věku a nechali je nějakou dobu vystavené na veřejnosti. Poté je svrhli do řeky a dvojice se utopila, tento způsob popravy nakonec dostal název republikánská svatba. Zaznamenané jsou prý případy, kdy takto byly popraveny děti. V jiných případech se údajně stalo, že když se katům nějaká žena líbila, tak ji před popravou ještě hromadně znásilnili, takže brutální utopení pro ni dokonce mohlo být i vysvobozením.

iZdroj fotografie: Public Domain

V únoru se zprávy o brutálních popravách v Nantes dostaly do Paříže a Výbor pro veřejný pořádek povolal Carriera zpět, aby se kvůli tomu zpovídal. Nakonec ho odsoudil k trestu smrti a v prosinci 1794 pak spolu s několika svými pomocníky přišel o hlavu na gilotině. Někteří historikové ale zpochybňují, že jsou zprávy o hromadných popravách utonutím v Nantes pravda. Svědci vypovídající o masakrech údajně nic takového neviděli, ale jen o všem slyšeli. Zda byl Carrier opravdu brutální vrah, nebo oběť politického procesu, se asi nikdy nedozvíme.