Zamilovaný delfín spáchal sebevraždu kvůli cvičitelce. Nepovedený experiment NASA je dodnes záhadou

V 60. letech byla Margaret Lovatt součástí programu, v rámci kterého chtěla NASA komunikovat s delfíny. Během výzkumu se s jedním zvířetem velmi sblížila.

i Zdroj fotografie: Depositphotos
                   

Stejně jako mnoho dalších dětí i Margaret vyrůstala s příběhy, kde spolu zvířata mluvila. Od matky dostala knížku Miss Kelly, příběh kočky, která uměla mluvit a rozuměla lidem. Tento příběh v ní od dětství zůstal a vždycky si pak říkala, že tu taková možnost třeba opravdu je. Na rozdíl od dalších dětí tuto myšlenku s přibývajícím věkem neopustila. O mnoho let později se skutečně dostala k tajnému experimentu, který se pokoušel o to, o čem snila.

Laboratoř jako z bondovky

Když bylo Margaret kolem dvaceti, žíla v Karibiku na ostrově Svatý Tomáš. Během Vánoc roku 1963 se jí švagr zmínil o tom, že na východním konci ostrova je tajná laboratoř, kde se pracuje s delfíny. Rok poté se Margaret na pracoviště z čisté zvědavosti vypravila. Setkala se tu s Gregorym Batesonem, ředitelem laboratoře a významným intelektuálem 20. století. Když se jí zeptal na důvod její návštěvy, jednoduše odvětila: „Slyšela jsem, že tu máte delfíny.“

iZdroj fotografie: Se souhlasem Lilly Estate

Zaskočen nečekanou návštěvou i její přímostí a statečností ji Bateson požádal, aby chvíli sledovala delfíny a zapisovala, co uvidí. Navzdory absenci vědecké průpravy se Margaret ukázala jako přirozený talent na pozorování zvířecího chování. Bateson ji na základě toho sdělil, že může do laboratoře přijít, kdykoli bude chtít. Zařízení bylo navrženo pro bližší kontakt lidí a delfínů a bylo dítětem amerického neurovědce, doktora Johna Lillyho.

Počátek vzájemného soužití

Na počátku roku 1964 se Margaret díky své přirozené empatii velmi skamarádila se třemi zvířaty – Peterem, Sissy a Pamelou – a trávila s nimi mnoho času. Zatímco Bateson se soustředil na komunikaci mezi samotnými zvířaty, Margaret se snažila naučit delfíny lidskou řeč. Jenže i přes špičkové vybavení a dostatek možností jazyková bariéra zůstávala. Došla k názoru, že průlomem by mohl být dlouhodobý celodenní pobyt s delfínem – jako u matky, která učí své dítě.

iZdroj fotografie: Se souhlasem Lilly Estate

Radikální nápad padl na úrodnou půdu a některá patra laboratoře byla kompletně utěsněna a následně zatopena. Toto nové prostředí dovolilo Margaret žít s delfíny pohodlně a zcela pohromadě po dobu celých tří měsíců. Pro svůj pokus si vybrala mladého samce Petera, s nímž trávila vždy 6 dní, zatímco se věnovala své práci. Sedmého dne se Peter vydal zpět za oběma samičkami, Pamelou a Sissy.

Bez výsledků a pak i bez zájmu

V téže době mělo několik neurovědců povolení od vlády k výzkumu účinků LSD. Byli přesvědčeni, že droga má medicínské využití a mohou ji použít pro léčbu duševně chorých pacientů. V rámci výzkumu byla podána i zvířatům a v laboratoři se vyskytovala od roku 1964. Soužití Margarett a Petera se ovšem postupně změnilo ve skutečnou touhu jednoho po druhém. Zájem o výzkum dorozumívání však postupně opadal, protože ani s použitím LSD nenesl žádné plody.

iZdroj fotografie: Pixabay

Opadnutí zájmu vedlo postupně k zastavení financování a další osud delfínů byl pak otázkou. Peter byl převezen do jiné laboratoře, kde se ovšem jeho stav rychle zhoršoval. Nakonec se Margaret dověděla, že spáchal sebevraždu. Pro delfíny je dýchání vědomá činnost, a pokud je život nebaví, zkrátka přestanou dýchat a klesnou na dno nádrže. Pro Petera se stala osudnou ztráta jeho lásky Margaret a další život pro něj ztratil cenu.

Které další případy úzkého spojení člověka a zvířete znáte?

Zdroj: TheGuardian

Diskuze Vstoupit do diskuze
54 lidí právě čte
Zobrazit další články