Byly objeveny podrobnosti o brutálních cestách prvních otroků. Během chvíle pak narostl obchod s lidmi až 10násobně

Když Španělé objevili Ameriku a začali s její kolonizací, přivezli i další prvek své civilizace, na kterém bylo částečně založeno jejich tehdejší bohatství. Bylo jím využívání otrocké práce. Nejprve se pokusili zotročit americké domorodé obyvatelstvo, ale to podléhalo zavlečeným chorobám, a navíc tamní lidé nebyli schopni vydržet brutální režim. Proto se začali na americký kontinent vozit obyvatelé z Afriky, kteří byli odolnější.

První otroci museli přijít ze Španělska

Dovoz afrických otroků začal krátce po objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem, ale nebyl nijak masivní. Důvodem bylo, že pokud jste chtěli do kolonií přivézt otroka, bylo to možné jen přes španělské přístavy. To bylo komplikované a také drahé. Proto se na lodích nacházelo maximálně několik otroků. Vše změnilo rozhodnutí krále Karla I., který roku 1518 povolil vozit otroky přímo z Afriky. Tím obchod s nimi dramaticky narostl.

Plavidla pak mohla vyplouvat z města Svatý Tomáš, které Španělé na africkém kontinentu založili. Obchodníci s lidmi sem přiváděli své zajatce z mnoha míst celého kontinentu. Počet otroků na jednom plavidle, které nyní plulo do amerických kolonií, najednou vzrostl na 200 až 300. Otroci byli namačkaní na palubě v bídných podmínkách a velmi špatně živeni. Výjimkou nebylo, že než aby snášeli strádání, kterému byli vystaveni, zvolili si smrt skokem do moře.

Záznamy jsou jen obchodního charakteru

O tom, jak to přesně na palubách otrokářských lodí vypadalo, se můžeme jen domýšlet. Neexistují totiž doložené záznamy, které by o životních podmínkách otroků vypovídaly. Pokud nějaké zmínky v archivech jsou, týkají se především obchodních sporů o otroky. Například toho, že kapitán do místa určení nedoručil dohodnutý počet osob. Z čehož můžeme vyvozovat, že jich cestou velké množství zemřelo, jejich majitel se tak cítil dotčený. Ale o lidech se v těchto záznamech mluví jako o zboží, nikoli jako o lidských bytostech.

iZdroj fotografie: William Clark / Creative Commons / CC0

Kolik přesně ve 20. letech 16. století dorazilo do španělských kolonií v Americe otroků, není známo, odhaduje se, že to byly tisíce jedinců. Jedním z problémů je, že obchod s otroky sice podléhal královské licenci, ale často se uskutečňovaly i nelicencované plavby. Ze soudních záznamů totiž vyplývá, že soudy řešily i tyto případy, které často byly spjaté s korupcí úředníků, kteří nad nelicencovaným obchodem přimhouřili oči.

Záznamy o samotných otrocích ale lze dohledat jen těžko. Výjimkou je příběh Rodriga Lopeze, kterému jeho pán dal v závěti svobodu. Byl ale jedním z jeho zaměstnanců znovu zotročen. Ovšem Lopez byl vzdělaný, uměl latinsky číst a psát. Obrátil se na soud kvůli svému opětovnému zotročení, vyhrál a získal svobodu. Mohl svobodně žít, což nebylo časté, ale možné. To, že byl člověk tmavé pleti, automaticky neznamenalo, že musel být otrok. Někteří svobodní černoši tak v komunitách kolonií žili. A mezi otroky prý bylo někdy možné najít i jedince neafrického původu.