Porcelánové kořenky po babičce mohou mít překvapivou cenu. Rozhoduje styl, značka i stav, prodávají se i za desetitisíce

Staré solničky a kořenky nemusí být jen zapomenuté kuchyňské harampádí. Pokud se dochovaly bez oťuků, prasklin a setřeného zlacení, mohou mít pro sběratele zajímavou hodnotu.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Znáte ten pocit, když vyklízíte starou kuchyňskou linku po prababičce na chalupě a v rohu narazíte na zašlé, mastné porcelánové nádobky? Většina lidí nad nimi mávne rukou, protože jsou nekompletní nebo zkrátka nevypadají jako bůhvíjaký luxus. Než je ale bez milosti naházíte do popelnice, pořádně zbystřete. Pokud vám v rukách přistály solničky a kořenky v secesním či art deco stylu, nebo dokonce kousky z legendární bruselské éry, držíte v rukou skrytý poklad.

Když se sůl a pepř sypaly z náruče porcelánových dětí

Tyto drobné užitkové předměty z let 1900 až 1930 a z let padesátých a šedesátých zažívají na trhu starožitností nevídané renesanční šílenství. Sběratelé retro designu po nich doslova pasou a jsou ochotni za ně utratit hotový majlant.

V období secese a art deca se kladl obrovský důraz na to, aby i ta nejmenší drobnost na prostřeném stole měla svůj jedinečný umělecký charakter. Zapomeňte na nudné plastové slánky z dnešních obchoďáků. Tehdejší mistři tvořili malé porcelánové figurální solničky, které byly neskutečně roztomilé a propracované do posledního detailu.

Nejčastěji šlo o dvojice dětí v dobových šatech, rozverná zvířátka nebo korpulentní kuchaře, kteří seděli nebo stáli mezi dvěma mističkami určenými na sůl a pepř. Obrovskou cenu mají dnes tyto kousky od starých vyhlášených německých manufaktur nebo slavných tuzemských značek, jako byl karlovarský koncern EPIAG či znojemská keramika Ditmar-Urbach. Tyto firmy si potrpěly na precizní ruční malbu a kvalitní glazuru, která po desetiletích stále dokonale září.

Nástup bruselského stylu aneb když kuchyni ovládla geometrie

Pokud se v rodinném dědictví nenachází secese, nezoufejte a hledejte dál. Obrovským sběratelským hitem jsou totiž porcelánové soupravy z konce padesátých a šedesátých let minulého století. Tento takzvaný bruselský styl, který odstartoval celosvětový úspěch československého designu na světové výstavě Expo 58 v Bruselu, se promítl do každé tehdejší moderní domácnosti.

Pro tento styl jsou typické organické, asymetrické tvary, ladné křivky a pastelové barvy, nejčastěji v kombinaci se zlatočerným geometrickým dekorem. Mladá generace sběratelů a milovníků retro interiéru po těchto ikonických kořenkách a slánkách doslova šílí. Fungují totiž jako dokonalý designový doplněk do moderních bytů, kde vnášejí neopakovatelnou atmosféru zlaté éry šedesátek.

Tisíce za kompletní sadu i solitérní retro kousky

O výsledné ceně na trhu starožitností rozhoduje především kompletnost a stav zachovalosti. Porcelán v kuchyni dostával během každodenního vaření pořádně zabrat, takže najít sadu, která nemá žádné oťuky, praskliny a její zlacení není ošoupané od neustálého mytí, je malý zázrak.

Pokud však máte to štěstí a vlastníte ucelenou secesní nebo art deco sadu bez poškození, můžete si mnout ruce. Samostatné zachovalé figurální kousky od značek jako EPIAG či Ditmar-Urbach se dnes prodávají za velmi zajímavé částky. Za nepoškozenou ucelenou sadu kořenek v secesním stylu mohou lidé v internetových aukcích dostat i 20 000 Kč. K zahození ale nejsou ani jednotlivé kusy; za jeden zachovalý špičkový kousek z bruselské éry nebo art deca bez oťuku můžete z fleku dostat 2 000 až 3 000 Kč.