V roce 1963 našel muž během oprav svého domu uzavřenou místnost. Během jejího průzkumu vyšlo na světlo světa mnoho dalších místností, až z nich bylo celé město.
Takto se na světlo světa dostalo starověké podzemní město Derinkuyu nacházející se v Turecku. Jakmile se na místě objevili archeologové a začali s vykopávkami, vyšel najevo skutečný rozsah komplexu. Původně objevené dvě místnosti byly jen titěrným zlomkem násobně rozsáhlejší budovy. Turisté mohli začít místo navštěvovat v roce 1969, nicméně pro veřejnost bylo zpřístupněno jen naprosté minimum celkových vykopávek. Co se tedy našlo?
Od stájí po skladiště
Starověcí architekti tohoto města museli být při jeho budování nesmírně opatrní. Podzemní komory totiž drží i to, co je nad nimi, v opačném případě by se město ihned zhroutilo. Stavba má celkem 8 podlaží, každé sahající do výšky přibližně 10 metrů. Některé nalezené předměty naznačují, že bylo město vystaveno Frýgiánci v 8. – 7. století před Kristem. Nicméně styl pečetí je chetitský a naznačuje ještě starší původ, asi 1900–1200 před Kristem.
Město má mít až 600 různých vstupů, které jsou přístupné z povrchu a nachází se na různých místech horního osídlení. Jsou tu kostely, sklepení, vinné sklepy, a dokonce i stáje. Podle nálezů se tu nacházela i škola. Ke kostelům se dostanete při sestupu na 3. – 4. podlaží. Většina rozsahu je přístupná ze schodů. Krom toho byly na některých podlažích i studny, ne ale všude. Šlo o moudrý krok k zabezpečení obyvatel pro případy otravy.
Velmi komplexní na jen dočasný úkryt
Stavba zahrnuje i větrací šachty pro totožná patra jako studny. Takových pozic je na 15 000. Badatelé se dlouho domnívali, že město nebylo nikdy určeno coby trvalý příbytek pro větší množství lidí. Existují drobné pochybnosti, jestli by vůbec vydrželo nápor tolika osob najednou včetně dobytka, vody a potravin. Pravděpodobně jde ale spíš o útočiště a úkryt před vnějšími potížemi než místo, kde by měli lidé za běžných okolností dlouho setrvávat.
To je taky patrné z celkové struktury města, je totiž vystavěno velmi robustně, s důrazem na odolnost proti nepříznivým vlivům. Je v něm víc jak dostatek propojujících koridorů a komnat. Lidé se tak mohli velmi snadno setkávat ve společných prostorách, obvykle k náboženským účelům. Celková struktura je velmi dobře navržena, což dokazuje i přítomnost stájí a olejových lamp. Jsou tu i skladiště, nádrže na vodu a komíny.
Před válkami, klimatem nebo mimozemšťany
K překvapení archeologů je město vybaveno i strukturami na pohřbívání. Respektive uchování mrtvých do té doby, než se jim na povrchu dostane skutečně řádného pohřbu. Na více místech jsou k nalezení kamenné dveře, takže město je částečně i pevností. Stejně tak mnoho koridorů mohlo být v případě útoku snadno zablokováno. Historici věří, že cílem místa bylo ochránit obyvatele před útokem. Stále hodně badatelů ale nesouhlasí.
Podle nich je místo navrženo příliš komplexně na to, aby šlo jen o dočasný úkryt lidu před nějakou invazí. Řada věcí ohledně Derinkuyu je stále nezodpovězena. Kdo toto místo vlastně vystavěl? Co mohlo více jak 20 000 možných obyvatel donutit, aby se v podzemí ukrývali? Před čím mělo vlastně chránit? Válkou? Klimatickou změnou? Nebo něčím dalším? Podle konspirátorů mohl být nepřítel i z vesmíru a v podzemí by lidé nebyli zkrátka vidět.
Jaké další složité jeskyně vás napadají?
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 6306
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 9383
