Papírová platidla s nehezkou historií dnes hledají sběratelé judaiky. Za válečný kus historie platí tisíce, běžně se nacházejí na půdách v kufrech po příbuzných

Terezínská platidla z roku 1943 vznikla jako součást nacistické snahy vytvořit obraz „vzorového ghetta“ pro zahraniční pozorovatele.

Foto: Picryl

Znáte ten pocit, když mezi starými papíry po předcích narazíte na podivnou poukázku s německým nápisem Quittung a motivem starce držícího kamenné desky? Než takový zašlý kus papíru odložíte jako bezcennou válečnou rekvizitu, zbystřete. Držíte v rukou terezínská platidla z roku 1943. Tento mrazivý kus historie je dnes celosvětově vyhledávaným artiklem, za který sběratelé platí obrovské peníze.

Když nacisté budovali Potěmkinovu vesnici pro Červený kříž

Tato táborová platidla vznikla jako součást zvrácené nacistické mašinérie, která měla oklamat mezinárodní veřejnost. Dnes tyto stvrzenky představují neuvěřitelně vzácný sběratelský fenomén s obrovskou historickou i finanční hodnotou.

V roce 1943 se nacistické Německo ocitlo pod tlakem mezinárodních organizací, které chtěly prověřit podmínky v koncentračních táborech a ghettech. V rámci této propagandy se nacisté rozhodli vytvořit z Terezína jakési vzorové ghetto. Cílem bylo ukázat delegaci Mezinárodního výboru Červeného kříže, že zde židé žijí v normálním městě s vlastní samosprávou a běžným ekonomickým životem.

Součástí této divadelní hry pro vnější svět bylo i zavedení speciálních táborových peněz, oficiálně označených jako Quittungen neboli stvrzenky, s nominálními hodnotami od 1 do 100 korun. Aby celá věc působila autenticky, musel tyto bankovky nuceně podepsat tehdejší „starší Židů“ Jakob Edelstein. Peníze byly tištěny v Praze v Bankovce Státní tiskárny a jejich grafická podoba musela projít přísným schválením nacistických velitelů.

Mojžíš s desaterem a tajný nacistický zásah do designu

Vizuální stránka terezínských stvrzenek je kapitolou sama pro sebe a ukrývá v sobě tragickou symboliku. Dominantním prvkem lícové strany bankovek je vyobrazení Mojžíše, který v rukou drží desky s desaterem přikázání. Původní umělecký návrh, který připravil vězněný grafik Jockel, však musel být na příkaz terezínské komandatury SS zásadně pozměněn.

Nacisté požadovali, aby byl Mojžíš zobrazen s výrazně semitskými rysy, které odpovídaly tehdejší antisemitské propagandě. Navíc musel mít dlouhé, zakroucené prsty, které na desce zakrývaly právě přikázání Nezabiješ. V ghettu se těmito penězi sice platit dalo, ale pouze ve speciálně zřízeném táborovém obchodě, kde bylo k dostání jen minimum zboží, často zabaveného samotným vězňům. Většina platidel se po osvobození tábora zničila nebo spálila z hygienických důvodů, ale ty, které si lidé schovali na památku jako memento, přežily.

Světový zájem o judaiku šroubuje ceny do tisíců

Proč mají tato terezínská platidla dnes ve světě tak obrovskou cenu? Nejde jen o klasické sběratele bankovek. O tyto stvrzenky svádí na mezinárodním trhu tvrdé boje především sběratelé z oblasti judaiky, tedy lidé, kteří se specializují na shromažďování historických předmětů spojených s židovskou kulturou a holokaustem. Zájem v Izraeli, USA i západní Evropě je enormní a nabídka na trhu je kvůli masovému poválečnému ničení peněz velmi omezená.

U papírových platidel z války extrémně závisí výsledná částka na zachovalosti. Papír v táborech trpěl vlhkostí a nešetrným zacházením. Pokud doma objevíte kompletní sadu nebo i jednotlivé kusy, které nemají potrhané okraje a jejich barvy jsou stále jasné, držíte v rukou hotový poklad. Za tyto vypracované a zachovalé kousky jsou dnes zapálení sběratelé na trhu ochotni zaplatit bez mrknutí oka tisíce až desetitisíce korun za jeden jediný kus. Nejvyšší nominály, jako je stokorunová stvrzenka v bezchybném stavu, jsou na aukcích absolutním trhákem.