K události došlo v roce 1819, když britský důstojník John Smith lovil tygry. Znenadání objevil v koloniální Indii vchod do jeskyně jasně vytvořený lidskou rukou.
Měl tvar vysokých oblouků a dalo se jím dostat do obrovského sálu s velkým počtem sloupů. Šlo o jednu ze 30 jeskyní Ajanta nacházejících se ve státě Maháráštra. Po 1 500 let těmto jeskyním dominovala džungle. A první věc, kterou Smith udělal, bylo, že do jedné ze starodávných fresek vyryl své jméno. Stav těchto buddhistických chrámů ztracených a skrytých v útrobách džungle se od té doby poměrně zhoršil.
Komplexní pohled do minulosti
Hlavními důvody jsou neodborná obnova, sílící zájem návštěvníků a také faktory nezávislé na člověku. Z těchto důvodů jsou dnes cenné náčrtky, na kterých umělci kopírovali právě staré fresky. Ukázalo se totiž, že 30 místností vytesaných do skály obsahuje obrovské množství uměleckých skvostů starověké Indie. Komplex leží nad řekou uvnitř skály ve tvaru podkovy. Východy míří ke břehům a vedou z nich schody přímo k hladině.
Stavební práce začaly dle odhadů asi 200 let před Kristem hloubením oddělených místností v čedičové skále. Byly určeny pro buddhistické mnichy, o původu každé z nich se však vedou spory. Převládá názor, že stavba měla dvě etapy. První skončila před novou érou, druhá proběhla v 5. – 6. století. Jeskyně byly následně opuštěny zaprvé kvůli politické situaci v regionu, zadruhé kvůli poklesu obliby buddhismu u místních obyvatel.
Evidence vnitřku jeskyní
Prostory byly očíslovány od východu k západu, mají různé velikosti i rozlohu. Dávní stavitelé se museli řídit reálnými podmínkami. Hornina není všude stejná, takže hrozilo zřícení, některé úseky bylo pak nutné obnovit. Protože ale nemuseli hledat materiál na stavbu, soustředili se mnohem výrazněji na výzdobu interiéru. V jeskyních jsou tak jedinečné sochy, fresky ukazují výjevy z Buddhova života. Práce hradil jak stát, tak soukromí dárci včetně žen.
Soubor fresek uvnitř chrámu je dohromady jakousi kamennou encyklopedií indické buddhistické minulosti. Jsou tu výjevy obchodů i škol, společenského života i zahraničních obchodníků. Už v 19. století měli Britové možnost spatřit účesy či oděvy staré 1 500 let. Fresky z jeskyní Ajanta byly kopírovány mnoha umělci a následně našly své místo v muzeích i domácnostech Evropy, hlavně u znalců malby a kultury orientu.
Jak jeskynní komplex zachovat?
Barvy obrazů díky umístění uvnitř jeskyní nevybledly, a to ani navzdory indickému klimatu s přívalovými lijáky a intenzivním horkem. Ne všechno se však dochovalo v takto dobrém stavu. Kromě buddhistických mnichů zde v minulosti nacházeli útočiště také poutníci a obchodníci. I dnes jsou jeskyně vhodné k meditaci a rozjímání, ačkoli buddhistů je tu málo. Tuto filosofii vyznává aktuálně méně než 1 % obyvatel Indie.
Posledních 40 let je jeskynní chrámový komplex součástí světového dědictví UNESCO. Ani současná pozornost, kterou památka dostává, však nemůže vést k nápravě starých škod. Ty pochází od velké návštěvnosti a nevyhnutelného vandalismu, nejde tak jen o vliv přírodních živlů a dalších negativních faktorů. Komplex je aktuálně muzeem a kultury chtivým turistům je k dispozici několik kopií těchto jeskyní včetně vnitřní výzdoby.
Jaký svatostánek vám v životě nejvíce učaroval?
Zdroj: TheScientist
Technika
|
PŘEČTENÍ: 9972
Technika
|
PŘEČTENÍ: 12500
