Týrání, bití a nehumánní podmínky: Novinářka se nechala dobrovolně zavřít do blázince, v deníku popsala svá svědectví

Nellie Bly se chtěla stát slavnou novinářkou a aby prorazila, rozhodla se udělat něco, na co mnozí novináři kdysi neměli odvahu. Aby poukázala na to, jakým způsobem se zachází s lidmi v blázincích, rozhodla se, že se do jednoho z nich nechá zavřít. Cíl byl jasný – popsat, jakým způsobem probíhá život lidí s psychickými poruchami za dveřmi blázinců, které se snaží tvářit tak, že lidem pomáhají. Konečný výsledek jejího pozorování dodnes mnohé děsí.

Ambiciózní a nebojácná

Nellie byla pro svou kariéru odhodlaná udělat naprosto cokoliv, proto jí nedělalo problém nechat se zavřít do blázince. Už předtím na povrch prosakovaly informace, že s lidmi uzavřenými v blázincích není zacházeno tím nejlepším způsobem. Jenže to ještě nečekala, že způsob, jakým se zaměstnanci chovají k pacientům, je mnohem horší, než se povídá. Pacienti museli snášet hrubé násilí a žili v prostorech nasáklé nečistotou, kvůli čemu často trpěli vážnými nemocemi. Namísto pochopení a slušeného zacházení se pacienti setkávali s hrubostí, agresí a nelidským chováním. O léčbě nemohla být ani řeč, personál nebyl schopen splnit ani nejzákladnější požadavky pacientů. 

Místo pomoci peklo

Pacienti byli držení v nehygienických a špatně větraných místnostech, o jídle a vodě mohli jenom snít. Většina z nich byla pohublá a bez energie. Setkávali se s neustálou šikanou, bitím a fyzickými tresty za každou maličkost. Kontakt s venkovním světem byl téměř nulový. To vše zaznamenala Nellie do svého deníku. Když byla naštěstí po několika týdnech propuštěna, poznatky ze svého deníku zveřejnila. 

iZdroj fotografie: Public Domain

„Byl to šokující a děsivý zážitek, když jsem byla uvězněna v této instituci. Viděla jsem pacienty, kteří trpěli nedostatkem základních potřeb. Bylo to šokující a nelidské a já jsem rozhodně nečekala, že takové věci mohou existovat v naší společnosti. Je nutné, aby se zlepšily podmínky v těchto institucích a pacientům byl poskytován odpovídající a humánnější způsob péče,“ popsala pak Nellie.

Výzkum jí přinesl slávu

„Jako novinářka jsem se rozhodla, že musím udělat vše, co je v mých silách, abych pomohla těm, kteří nemohou bojovat sami za sebe, a abych podpořila reformy v péči o duševně nemocné,“ popsala poté, co se dostala ven z blázince. Nakonec se ukázalo, že šlo o nejlepší rozhodnutí v jejím životě. Poznatky z jejího deníku nakonec napomohly k tomu, aby se kompletně změnila péče o duševně nemocné. Dodnes je uznávána novináři po celém světě a je jasným důkazem toho, že se vyplatí riskovat, nebát se a jít si za svými sny.