Jsou zmiňována v historii i literatuře, ve skutečnosti ale vůbec neexistovala. O některých místech se historie kompletně mýlí

Od legendárního křesťanského impéria v hlubinách Asie až po údajná ztracená království Severní Ameriky. I tady se nacházely státy, které nikdy reálně neexistovaly. Tato legendární území vzbudila především ve středověké Evropě zájem mnoha dobrodruhů, mořeplavců i badatelů. Některé země pak sloužily jako údajné okraje tehdy známého světa. Jiné sloužily například nacistům v rámci propagandy. Žádná z nich nebyla nikdy nalezena.

Království kněze Jana

Více než 500 let věřili Evropané v existenci křesťanského krále v samotném srdci Asie, africké divočiny nebo Indie. Mýtus se stal populárním po roce 1165 poté, co Svatá říše římská a Byzanc obdržely dopis, který byl nejspíš evropským padělkem. Pocházel údajně od monarchy, který si říkal pouze „Kněz Jan“. Tvrdil o tobě, že je „nejvyšším králem tří Indií a všech jejích 72 království“. Svou zemi popsal jako pohádkově bohatou a prosperující.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Papežská výprava za tímto monarchou zmizela beze stopy, ale mýtus se v Evropě silně ujal. Hlavně křižáci se utěšovali myšlenkou, že oddaný král by mohl pomoci jejich boji proti islámu. Království se později stalo posedlostí cestovatelů jako např. Marca Pola. Ten dokonce sepsal příběh o nálezu jeho pozůstatků v severní Číně. Námořníci Vasco da Gamy a dalších mořeplavců ho hledali během výprav do Indie a Afriky. Později legenda upadla.

Ostrov Thule a zájem nacistů

Předmět silné fascinace starověkých průzkumníků, romantických básníků a také nacistických okultistů. Thule byl nepolapitelný ostrov údajně ležící v mrazivých vodách Atlantiku poblíž Skandinávie. Jeho legenda se datuje do 4. století před Kristem, kdy se o něm zmiňuje Pýtheás z Massalie. Ten měl cestovat na ledový ostrov až kdesi za Skotskem, kde slunce málokdy zapadalo. Země, moře i vzduch se tu smísily do podivné polotekuté masy.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Mnoho jeho současníků o tom pochybovalo, vzdálená Thule ale lákala představivost Evropanů. Posléze se stala reprezentací nejsevernějšího místa tehdy známého světa. Badatelé ji různě popisovali jako Norsko, Island nebo Shetlandy. Nejznámější je její obliba u nacistů, jejichž ezoterické organizace ji braly jako starověký domov árijské rasy. Základna v Mnichově pak považovala mnoho prominentních nacistů jako její obyvatele.

Jít a hledat Eldorádo

„Jít a hledat Eldorádo, zbavené vší bídy člověčí,“ zpívá jedna česká píseň. Na začátku 16. století se evropští mořeplavci setkali s příběhem o mýtickém městě postaveném ze zlata. Mělo se nacházet v neprobádaných dálavách Jižní Ameriky. Jeho původ měl souviset s „El Doradem“ (Ten pozlacený), domorodým králem, jehož tělo pokrývá zlatý prach, a který během své korunovace zahazuje šperky i zlato do posvátného jezera.

Hodně dobrodruhů pak strávilo mnoho let bezúspěšným pátráním po těchto bohatých krajích. Nemluvě o stovkách ztracených životů. Nejslavnější výpravu za Eldorádem podnikl v roce 1617 Sir Walter Raleigh. Ten se vypravil po řece Orinoko, aby objevil to, co je dnes Venezuelou. Jeho mise nenašla žádné stopy po zlatém městě a král ho později popravil za neuposlechnutí rozkazu. Teprve po roce 1800 byl příběh jasně označen za mýtus.