Prozkoumali jsme tajemná a zapomenutá místa v Česku, která berou dech i nahání strach

Česko není jen zemí hradů, zámků a rušných měst. Na mnoha místech tu dodnes stojí budovy, kde se život zastavil a už se znovu nerozběhl. Některé opuštěné domy, kostely nebo léčebny nepůsobí jen smutně – často v sobě mají zvláštní atmosféru, která nutí zpomalit a dívat se pozorněji. Nejde přitom o strašení, ale ticho, které má paměť. A právě ta z těchto míst dělá silný zážitek.

Kostel sv. Mikuláše v Lukové a léčebna Miramonte 

Jedním z nejpůsobivějších příkladů je kostel svatého Mikuláše v Lukové u Manětína, který stojí v krajině, odkud po válce zmizeli obyvatelé a s nimi i běžný život. Budova postupně chátrala, až se dostala do stavu, kdy působí téměř rozpadle. Popraskané zdi, chladný interiér a minimum světla tak vytváří prostředí, které člověka znejistí hned po vstupu. Prázdné lavice tam dnes navíc symbolicky zaplňují sádrové postavy připomínající duchy někdejších věřících.

Podobně silný dojem zanechává i bývalá léčebna Miramonte v blízkosti Mariánských Lázní. Budova si za svou existenci prošla mnoha rolemi – od kavárny přes hotel až po zdravotnické zařízení. Každé období tu zanechalo stopu, která je patrná dodnes. Když se ale provoz definitivně uzavřel, zůstaly po pacientech jen dlouhé chodby, prázdné pokoje a ticho. Místo tak dnes působí jako kronika jednoho století, ve které se střídá luxus, válka, péče i zapomnění.

Dům oběšených panenek a jeho děsivý nádech 

Úplně jiný typ neklidu vyvolává takzvaný Dům oběšených panenek. Nejde sice o ruinu ani opuštěný objekt, ale přesto je to jedno z nejdiskutovanějších míst svého druhu. Stovky starých panenek zavěšených na stromech a fasádě domu působí na první pohled šokujícím dojmem. Majitel tímto způsobem vědomě provokuje a upozorňuje na temnější stránku lidského chování. Kontrast mezi udržovaným domem a znepokojivou výzdobou nutí kolemjdoucí zastavit se a přemýšlet.

Silný lidský příběh se váže také k opuštěné vile Marta na okraji Písku. Dům vznikl jako honosné rodinné sídlo, ale politické události minulého století jeho osud zásadně změnily. Vila je spojena s osudem Dagmary Šimkové, oběti komunistického režimu, jejíž život byl násilně poznamenán státní mocí. Dnes stavba pomalu chátrá, ale přesto zůstává symbolem ztracené jistoty a připomínkou toho, jak křehké mohou být lidské osudy.