Nejhorší pandemie světa: Španělská chřipka, justiniánský mor či HIV

Během historie byly lidstvo sužovány různé infekce způsobené bakteriemi, viry a parazity. Některé z těchto infekcí vyvolaly lokální epidemie, které se výjimečně rozrostly do pandemií, překračujících hranice a způsobujících masové úhony ve světové populaci. Jedním z významných příkladů této hrozby byl dýmějový mor, který v polovině 14. století postihl Evropu, přičemž jeho původcem byla bakterie Yersinia pestis. 

Dýmějový mor

Dýmějový mor zasáhl Evropu poté, co se poprvé objevil v různých částech Asie. Jeho nechvalná sláva začala v roce 1346, kdy během obléhání Kaffy na Krymu byla použita dokonce i biologická zbraň v podobě vrhání mrtvých těl nakažených přes hradby. Nemoc následně dorazila do Evropy v říjnu 1347, kdy dvanáct lodí s nakaženými námořníky zakotvilo v sicilské Messině. Příznaky nemoci se projevovaly prudkým zvýšením teploty, bolestmi těla, zimnicí a otoky mízních uzlin, nazývanými dýměje. Lidé tehdy neměli ponětí o existenci mikroorganismů a šíření nemoci bylo záhadou. Odborníci odhadují, že mezi léty 1334 a 1353 mohl počet obětí dosáhnout až 200 milionů, což představovalo polovinu evropské populace. 

Španělská chřipka

Dalším zdrcujícím infekčním onemocněním byla španělská chřipka, která zasáhla lidstvo v březnu 1918, když první případy byly zaznamenány v Kansasu, USA. Během několika vln se nakazilo kolem 500 milionů lidí a až padesát milionů jich zemřelo. Název španělská chřipka dostala podle zpravodajství v neutrálním Španělsku, které o nemoci intenzivně informovalo, na rozdíl od zemí ve válce, kde byly informace cenzurovány. 

iZdroj fotografie: Public Domain

Justiniánský mor

Justiniánský mor, který vypukl za vlády východořímského císaře Justiniána I. v roce 541, zasáhl Konstantinopol a denně údajně zabíjel až deset tisíc lidí. Nemoc se vlnami šířila a celkově si vyžádala až 50 milionů obětí. Navíc zasáhl až do Asie, severní Afriky a Arábie. Přestože se mor objevil ve starověku, jeho původce zůstává neznámý, přičemž se předpokládá, že šlo o neštovice nebo spalničky.

Antoninský mor

Antoninský mor postihl Římskou říši ve 2. století před justiniánským morem. V té době se objevil mor antoninský, který v Evropě zřejmě zavlekli vojáci vracející se z mezopotamského tažení. Pandemii popsal antický lékař Galén z Pergamu, a proto se jí občas přezdívá Galénův mor. Přesný původce nemoci zůstává neznámý, ale předpokládá se, že šlo o neštovice nebo spalničky. Pravé neštovice, příčinou obrovských lidských ztrát v minulosti, byly aktivně eliminovány očkováním na konci 20. století. V Evropě ve 18. století způsobily ročně smrt asi 400 tisíc lidí.