Prohlásit o někom, že trpí napoleonským komplexem, je obvykle narážka na malý vzrůst a vysoké ambice. Otázkou ale je, čeho se malá velikost vlastně týká.
Že někdo trpí napoleonským komplexem, není nijak vzácná fráze. Obecně se má za to, že lidé malého vzrůstu si svými záměry a ambicemi kompenzují právě nedostatečnou výšku. Jenže jak to vypadá, malý vzrůst se nemusí rozhodně týkat jen celkové postavy. Odpovídá tomu i příběh Napoleonova penisu, který podle všech informací připomínal „scvrklého úhoře“. Historky o této části těla slavného vojevůdce se nyní opět oživily při oslavách výročí bitvy u Waterloo.
Opětovný zájem o císaře
Zájem o slavnou bitvu s sebou logicky nese opětovný zájem o samotnou osobu Napoleona Bonaparte. Ten se musel po prohrané bitvě uchýlit na ostrov Svatá Helena, kde roku 1821 zemřel. Následovala pitva, při níž byly podle více zdrojů z císařova těla vyjmuty orgány včetně toho pohlavního. Napoleonův komorník ve svých pamětech uvedl, že pitvající doktor si počkal na chvilku nepozornosti okolí a jednu část těla dal stranou.
Tuto část, která nejspíš zahrnovala i odřezaný penis, pak předali italskému knězi. Tak začíná zajímavé putování tohoto údu kolem světa. Penis směřoval nejprve do Londýna k jistému knihkupci a cestoval jako „mumifikovaná šlacha“. Pak ho čekala další cesta, konkrétně přes oceán až do daleké Filadelfie. Tam se roku 1927 objevil ve sbírkách Muzea francouzského umění a redaktor The Times ho popsal jako „ztýraný proužek tkaničky z jelenice“.
Osudy císařova přirození
Penis si později zakoupil blíže neurčený urolog z New Jersey za cenu kolem 75 000 Kč. Jeho vlastníkem se posléze stala lékařova dcera jménem Evan Larrimer, která ho má ve svém majetku nejspíš dodnes. Napoleon sám zemřel pravděpodobně na rakovinu žaludku, jeho ostatky jsou uloženy v Paříži. Podle dostupných zdrojů ovšem zůstalo z těla jen několik kostí, zbytek – včetně právě penisu – se postupně ztratil, většina během pitvy.
Napoleonův služebník se později přiznal ke krádeži dvou kousků císařova žebra, když využil chvíle, kdy „na tělo nebyly upřeny anglické oči“. Uloupené pozůstatky později skončily u kněze Vignaliho, který je ze Svaté Heleny propašoval do svého domu na Korsice. Ostatky významných osobností všeho druhu byly v těch dobách předměty s obrovskou přitažlivostí a stávaly se součástí majetku velmožů. I Napoleonův inventář se stal sbírkou trofejí a cestoval po celé Anglii.