Ostudná porážka Napoleona Bonaparte – u Tilsitu ho napadla horda zajíců, které se nedokázal ubránit

Napoleon Bonaparte je považovaný za jednoho z největších vojevůdců historie. I když byl nakonec koalicí několika evropských mocností poražen, pravdou zůstává, že po mnoho let šel doslova od jedné vítězné bitvy ke druhé. Mnohé jeho úspěchy jsou přičítány jeho odvaze, skvělé strategii až vojenské genialitě, protože dokázal vítězit i nad početnějšími soupeři. Přesto v roce 1807 utrpěl ponižující porážku, i když ne od lidských vojáků.

Rusko se muselo stát spojencem Francie

V červenci 1807 byl Napoleon ve městě Tilsit, dnešním Sovětsku v ruské oblasti Kaliningradu. Měl za sebou vítěznou bitvu ve Friedlandu, ve které 14. června na hlavu porazil ruská vojska. Rusku tak nezbylo než s Francií uzavřít mír a spojeneckou smlouvu, kterou zde Napoleon podepsal s ruským carem Alexandrem I. Ta upevnila jeho moc ve střední Evropě a zajistila, že Rusko stálo na jeho straně.

Šlo o velmi významný posun, který znamenal změnu sil hlavně ve sporech Napoleona s Velkou Británií a Švédskem. Proto není divu, že se vůdce Francie rozhodl vše náležitě oslavit. Naplánoval bohatý oběd, po kterém se měl konat hon. Aby měl se svými hosty co lovit, pověřil náčelníka svého štábu Alexandra Berthiera, aby vše zařídil. Ten se dal do práce a sehnal i dostatek zajíců, kteří měli být těsně před lovem vypuštěni. Tím mělo být zajištěno, že lovci budou mít po čem střílet.

Hromadný útok hordy ušáků

Kolik zvířat přesně bylo, není jasné, ale historické prameny se shodují, že minimálně tisíc, některé dokonce mluví o 3 000. Když lovci přijeli na místo, pomocníci otevřeli dveře klecí. Ovšem stalo se něco neočekávaného. Místo toho, aby zvířata začala utíkat a snažila se zachránit si vlastní život, doslova se začala hrnout k lovcům v čele s Napoleonem.

Jejich příval byl nezastavitelný. Nepomáhala střelba, navíc nabití tehdejších zbraní vyžadovalo čas. Když se zvířata dostala až k lidem, začala po nich lézt. Napoleonovi údajně rozkousala i jeho kabát. Vojevůdce se do nich snažil šlehat bičíkem, ale marně. Důstojníci proto museli svého vůdce ze sevření zvířat vysvobodit, poté nasedl do kočáru a odjel. Muž, který čelil mocným armádám, nakonec utekl před tlupou ušáků.

Ukázalo se, že za vším byla chyba Berthiera. Ten se totiž obrátil na místní chovatele, kteří mu dodali dostatek zvířat. Nejednalo se ale o žádné divoké zajíce, ale o zvířata chovaná v zajetí. Byla zvyklá, že od lidí dostávají potravu. Když se pak hladoví zajíci dostali ze svých klecí a viděli skupinu lidí, doufali, že jim dají něco k jídlu. Instinkt a hlad byly tak silné, že je nedokázal zastavit ani největší vojevůdce té doby.