Proč byli Nacisté kompletně posedlí dvojčaty: Děsivé experimenty jim pomáhaly obhájit hrůzy holocaustu

Člen SS se právě rozhlížel po lidech, kteří dorazili do tábora. „Jsou to dvojčata?“ zeptal se jedné z matek. „Ano, to je dobře?“ odvětila ona. Přikývl a Evě Mozes se navždy změnil život. Důstojník vzal ji a její sestru a plačící dívky odvedl od matky, která už je nikdy neviděla. Zrovna se totiž staly subjektem pro masivní nelidské lékařské experimenty v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau. V programu, který se zaměřil čistě na dvojčata, z nichž mnohá byla ještě dětmi.

Pokračoval v práci svého mistra

Byl veden Josefem Mengelem a děti jako Eva a Miriam byly – stejně jako asi 3 000 dalších – vystaveny nemocem, mrzačení a mučení. To všechno pod záminkou lékařského „výzkumu“ chorob, lidské odolnosti a dalších vlastností. Mengele většinou využil jedno z dvojčat jako kontrolní subjekt a na druhém zkoušel všechno od krevních transfuzí po nucené oplodnění. Dále nakažení chorobami, amputace končetin a přímé vraždění.

iZdroj fotografie: Pixabay

Tyto výzkumy pomáhaly vědcům Mengeleho typu ospravedlnit potřebnou diskriminaci lidí s „nechtěnými“ genetickými vlastnostmi. Šlo o židy, Romy, LGBTQ osoby, postižené a další. Pokusy s dvojčaty, které pomohly zrodu eugeniky, by paradoxně vedly k jejímu celkovému pádu. Dvojčata byla pro Mengeleho ideálním subjektem. Sdílela totiž DNA, kterou eugenici obviňovali ze všech nežádoucích vlivů včetně kriminality a chudoby lidí.

Už v té době byl obor překonán

Selektivní množení a šlechtění tak podle nich mělo vést k ideální společnosti a vykořenit všechny nežádoucí tendence. Už v době Mengeleho bylo ale použití dvojčat dávno pasé. Předchozí práce jasně ukázaly, že prostředí a výchova jsou stejně podstatné jako genetika. Její zastánci se ovšem drželi možnosti zjištění nových skutečností, a to opět studiem dvojčat. Jedním z nich byl prominentní Mengeleho učitel, Otmar von Verscher.

iZdroj fotografie: Pixabay

Josef chtěl pokračovat v práci svého mentora. Ačkoli jeho předchozí experimenty měly opodstatnění, ty v Auschwitzu už nikoli. Zahodil tedy jakékoli vědecké protokoly nebo etiku a na sadě 1 500 dvojčat začal s hrůzami. Tzv. Mengeleho dvojčata byla také ušetřena těch nejhorších věcí, které se děly dalším vězňům. Nešla do plynu, žila odděleně, dostalo se jim dobré stravy a lékařské péče. Na druhé straně byla však v rukách „Anděla smrti“.

Plamínky, které šíří zprávu dál

Jeho řádění ukončila až porážka režimu a on sám na konci války unikl jakémukoli stíhání. Pod ochranou příznivců nacismu žil v Jižní Americe a v roce 1979 zemřel v Brazílii. Využití eugeniky v rámci holocaustu pak vědci označili principem genocidy. Skupina lékařů, která se na tom podílela, byla v roce 1946 postavena před Norimberský tribunál v procesu trvajícím 140 dní. Ten vyústil v několik trestů smrti a mohutnou revizi lékařské etiky.

Ze 3 000 dvojčat podrobených těmto pokusům přežilo v Auschwitzu jen 200, mezi nimi i Eva a Miriam. Eva Mozes začala kolem roku 1970 přednášet o své zkušenosti a také hledat další přeživší. Nakonec se sestrou založily neziskovou organizaci CANDLES (Chrildren of Auschwitz Nazi Deadly Lab Experiments Survivors) a vypátraly asi 100 dalších. Dvojčata jsou stále zdrojem informací o problémech spojených s věkem, například u příjmu potravy.