Na Litomyšli se samy zamykají dveře a teplota v místnosti náhle klesá. Za oběma jevy stojí chyba v půdorysu

Litomyšlský zámek má svou pověst o prokleté marnivé hraběnce. Studené závany a samovolně zapadající dveře ale mohou pramenit z nezvyklé dispozice renesanční stavby.

Foto: Michal Louč / Creative Commons / CC BY-SA 3.0.

Chodbou projde studený závan, za zády klapne kování a dveře, které byly před chvílí pootevřené, drží pevně v zárubni. V Litomyšli se pro podobné okamžiky odedávna nabízí jediný viník: duch pyšné šlechtičny, kterou podle tradice pohltila země. Podívali jsme se proto pod povrch legendy, do architektury sídla zapsaného na seznam UNESCO a do fyziky proudění ve starých budovách.

Marnivá hraběnka z Litomyšle: šaty z pečiva a kletba žebračky

Pověst má stavbu klasického mravního příběhu. Bohatá hraběnka, jejíž jméno se nedochovalo, propadla rozmařilosti natolik, že si nechala ušít šaty z pečiva. Když u jejích dveří zaprosila žebračka o kus chleba, dáma ji s pohrdáním odehnala. Stařena ji proklela, hraběnka se propadla do země a její duše od té doby nemá klid. Podle vyprávění se zdržuje v zámku, zejména v prostorách, kde si kdysi vymýšlela své výstřednosti.

Příběh zaznamenal například Český rozhlas Pardubice v roce 2007, později ho převyprávěl Jan Žáček. Rozhlasová verze zmiňuje zajímavou souvislost: zrod legendy mohla podnítit proslulá okázalost Pernštejnů. Právě Vratislav z Pernštejna nechal v letech 1568 až 1581 vybudovat rezidenci, jejíž přepych musel okolí ohromovat. Marnivá hraběnka tak v jistém smyslu zosobňuje pověst celého rodu. Okolní lidé si bohatství vykládali po svém a moralita o trestané pýše se k zámeckým zdem přichytila jako břečťan.

Renesanční půdorys bez souměrnosti: kde vzniká zvláštní tah

Renesanční architektura stavěla na řádu, souměrnosti a rovnováze. Litomyšl se tomuto ideálu vymyká. Návrh spojovaný s italským stavitelem Giovannim Baptistou Avostalisem de Sala vytvořil čtyřkřídlou třípodlažní budovu, kterou UNESCO výslovně popisuje jako asymetrickou. Areál člení tři nádvoří a druhé z nich uzavírá unikátní jižní dvoupodlažní arkádová galerie.

Pro vzdušné proudy má taková skladba zásadní důsledky. Souměrná stavba rozkládá tlaky větru rovnoměrněji, zatímco nepravidelný celek vytváří místa, kde se vzduch hromadí, a jinde zase kouty, odkud ho vítr odsává. Otevřené arkády fungují jako obří průduchy mezi nádvořím a vnitřkem křídel. Tři podlaží propojená schodišti, chodbami a věží připomínají soustavu komínů.

V tomto čtení se „chybou“ stává právě ono vybočení z renesanční symetrie. Podle nás nejde o stavitelský omyl v hanlivém smyslu, ale o vlastnost, která z budovy dělá výjimečné dílo a zároveň z ní činí ideální jeviště pro nečekané závany. Jedno a totéž rozhodnutí architekta dodalo zámku krásu i jeho vrtochy.

Fyzika průvanu: proč staré zdi chladí a dveře se zaklapnou

Odborná literatura o historických budovách jmenuje tři síly, které rozhýbávají vzduch uvnitř zdí: tlak větru, mechanický tlak a komínový efekt. Americká Služba národních parků ve své příručce k historickým stavbám popisuje, jak venkovní vzduch proniká netěsnými okny, dveřmi a trhlinami. Ve vícepatrovém objektu pak stoupá vzhůru a uniká v horních partiích, protože ho žene rozdíl teplot a tlaku.

Co to znamená pro návštěvníka litomyšlských sálů?

• Náhlé ochlazení obvykle nepostihne celou místnost. Stačí úzký proud chladnějšího vzduchu, který se protáhne spárou u okenní niky nebo pode dveřmi, a člověk ho na kůži vnímá jako ledový dotek.
• Proměnlivost je klíčová. Podle specialistů z Building Science Corporation se proudění v budovách mění v čase, mívá více směrů a ovlivňují ho dutiny, šachty i napojení konstrukcí. Stejná chodba může být jeden den klidná a druhý den neobyčejně neklidná.
• Počasí dodává poslední ingredienci. Nárazový vítr nebo prudké ochlazení venku dokážou vnitřní tlakové poměry změnit během okamžiku.

Zbývají dveře. Staré kování s vůlí v závěsech, ztěžklé křídlo a střelka, která do zámku nedosedá úplně přesně, vytvářejí citlivý mechanismus. Jakmile mezi dvěma prostory vznikne tlakový rozdíl, vzduch dveře přirazí. Pokud západka zapadne, zůstanou zajištěné, jako by je někdo zavřel úmyslně. Pozorovatel, který zná pověst o hraběnce, si v tu chvíli vybaví právě ji.

Lidská mysl tu také sehrává svou roli. Návštěvník, který do zámku přichází s legendou v hlavě, čeká na znamení. Chladný závan a klapnutí kliky mu je naservírují s dokonalým načasováním.