Jejich vzhled, jazyk a tradice polonomádského způsobu života mate učence i další akademiky. Ti si totiž nejsou jisti jejich původem a některé teorie jsou poměrně divoké.
Lidé Ket jsou domorodý kmen žijící na Sibiři. Jsou obecně bráni za nejmenší etnickou skupinu v této oblasti. Protože se vědci nemohou dopátrat jejich původu, existuje několik variant. Někteří navrhují spojení s domorodými kmeny Severní Ameriky. Existuje dokonce ketský folklór, podle kterého přišli z vnějšího kosmu. Jaký je ale skutečný původ tohoto národa, který je pro mnoho lidí nezvyklý vzhledem i chováním? Skutečně pochází odjinud?
Keti se usazují na Sibiři
Slovo „ket“ lze přeložit jako „muž“ nebo „člověk“ a jde o moderní jméno pro konkrétní sibiřskou etnickou skupinu. Ještě dříve však byli známí jako Ostyaci nebo Jenisejští Ostyaci. Jde o turecké slovo, které v překladu znamená „mimozemšťan“ či „cizinec“. Šlo především o odkaz na oblasti, kde žili. Původně se usadili ve středním a nižším povodí řeky Jenisej. Ta se nachází v regionu moderního Krasnojarsku, tedy na Sibiři v Ruské federaci.
Tradičně vedli nomádský život, lovili a prodávali kůže veverek, lišek, vyder, jelenů či medvědů ruským obchodníkům. Stavěli si příbytky ze dřeva, březové kůry a kůží, chovali jeleny a lovili z kánoí. Mnohé z těchto aktivit a postupů jim zůstaly i do současnosti. Zatímco se během 20. století jejich populace ustálila asi na 1 000 lidech, postupně ubývali mluvčí jejich jazyka. Tato řeč je jedinečná a pokládána za „živoucí lingvistickou zkamenělinu“.
Jazyky s mnoha regiony
Bádání právě v ohledu lingvistiky vedlo k závěru, že jsou Ketové nějak příbuzní s několika kmeny Severní Ameriky. Ti měli před mnoha tisíci lety migrovat právě ze Sibiře. Kultura této malé skupiny je plná záhad a tajemství. Jako mnoho kmenů Sibiře si i Ketové oživují svět kolem sebe, podle nich je prakticky všechno živé. Všudypřítomní ruští misionáři se tuto víru snažili změnit, nic dobrého z toho ale nevzešlo. Ketové tedy zůstávají u svého názoru.
Žijí v tvrdém, ale překvapivě krásném prostředí. I v současnosti si zachovávají až uctivý postoj k okolí, který zdědili po vzdálených předcích. Jejich tábory se nachází podél povodí Jeniseje a skutečná historie se „ztratila“ v čase. Zůstávají tak jen předávané legendy. Podle jedné z nich pocházejí Ketové přímo z hvězd. Dle jiné vznikli na jihu Sibiře, buď v Altajských horách nebo Sajanech. Případně mezi Mongolskem a jezerem Bajkal.
Neúspěšná snaha o rekonstrukci
Příchod vetřelců je ovšem donutil přesunout se do tajgy na severu Sibiře. Legendy říkají, že přišli Tistadas, neboli „kamenní lidé“. Mohlo jít o rané konfederace Hunů, kteří formovali tamní stepi. Řeč Ketů přitáhla pozornost lingvistů, protože má pocházet z proto-jenisejského jazyka, který má příbuzné ve Španělsku, Indii, Číně i Tibetu. Historik Edward Wadja dokonce naznačil, že jde o jazyk rodiny Na-Dene ze Severní Ameriky.
Pokud by se hypotéza potvrdila, šlo by o významný objev. Osvětlilo by to totiž mechanismy založení původní Ameriky. Kromě toho se vědci pokusili sestavit genetické spojení mezi Kety a domorodými Američany, což mělo potvrdit hypotézu o migraci. To však nevyšlo. V první řadě byly získané DNA vzorky kontaminovány. Zadruhé domorodci v Americe většinou odmítají vzorky vůbec poskytnout, byly tedy použity vzorky z Jižní Ameriky.