Viktor Lustig — podvodník, který prodal Eiffelovu věž. A to hned dvakrát

Představte si, že zaslechnete něco neuvěřitelného – někdo se snaží prodat Eiffelovu věž obchodníkům s kovovým šrotem. Ještě podivnější pak je, že nejde o první případ. Ano, k tomuhle opravdu došlo a měl to na svědomí velmi chytrý muž jménem Viktor Lustig. Spíše si ale říkal „Hrabě“ a nejen, že mu vyšel jeden prodej, povedl se mu i ten druhý. On sám se narodil v roce 1890 v Hostinném v tehdejším Rakousku-Uhersku. Byl to neobyčejný mladík.

Brilantní student na špatné cestě

Jeho největší dovedností byla prakticky blesková schopnost učení, takže neustále rozšiřoval své znalosti. Zvládal studia a zdálo se, že má před sebou slibnou budoucnost. Nicméně se projevil spíš jako potížista. V 19 letech studoval v Paříži a už se stihl seznámit s místní společností hazardních hráčů. Kromě učení se novým podvodům a dalším kouskům věnoval značnou pozornost jazykům. Získával tak peníze i majetek.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Kriminální kariéra se mu dařila, jeho vášeň pro dámy však přinášela potíže a z jedné takové odešel s jizvou na tváři. Po dokončení školy se vrhl plně na podvádění lidí. Zařídil se na parnících mezi Paříží a New Yorkem, kde ukazoval „stroj na peníze“. Dřevěná bedna měla tisknout peníze a Lustig tvrdil, že jí jedna bankovka trvá 6 hodin. Klient ji koupil za 30 000 dolarů, z bedýnky vyjely dvě bankovky a pak už jen prázdný papír.

Věž, která se nevyplácela

K jeho nejslavnějšímu podvodu ho inspirovaly noviny. Rozebíraly tehdy náročnost údržby Eiffelovy věže. Samotný nátěr byl velmi nákladný a celá stavba byla více a více ošuntělá. Lustig tedy připravil zvláštní plán. Nechal si vyrobit vládní pozvánku a do prestižního Hotelu de Crillon pozval 6 obchodníků se šrotem. On sám vystupoval jako zástupce ředitele Ministerstva pošty a telegrafů. Pak jim oznámil, že nákladnou budovu chce město prodat.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Ačkoli to dnes vypadá absurdně, tehdy to nebylo nemožné řešení. Věž byla postavena kvůli světové výstavě z roku 1889 a nikdy neměla ve městě zůstat trvale. Navíc se ke gotické architektuře města nehodila a v té době byla skutečně v dezolátním stavu. Následná návštěva věže Lustigovi ukázala, který obchodník je nejdůvěřivější. Požádal ho o zaslání nabídky a upozornil, že vše je zatím přísně tajné. Vyvoleným měl být Andre Poisson.

Snaha o cestu do vyšší ligy

Tento obchodník se cítil odstrčený z pařížské obchodní komunity a doufal, že tento obchod mu pomůže do „vyšší ligy“. Jeho manželce se ovšem situace nezdála a chtěla zjistit, co je úředník zač. Lustig to vyřešil tím, že ze sebe udělal zkorumpovaného úředníka, který chce vylepšit svůj příjem. Chtěl tedy úplatek, což Poissona uklidnilo – nebylo to zvláštní a uměl s tím pracovat. Lustig dostal peníze za věž i úplatek, vzápětí už byl ve vlaku do Vídně.

Překvapením ale bylo, že se vůbec nic nestalo. Poisson se totiž styděl jít na policii, Lustig se tedy za měsíc vrátil a chtěl věž prodat podruhé. Tentokrát policie obchod překazila, Lustig však unikl. V roce 1934 byl v Americe zatčen za podvody a padělání, den před soudem však uprchl z vazby. Byl chycen o 27 dní později a po přiznání odsouzen k 15 letům v Alcatrazu. Po více než 11 letech káznice zemřel na zápal plic v nemocnici ve Springfieldu.

Zdroj: SmithSonianMag