Lžička s okřídleným kolem ČSD stojí až 15 000 Kč. O ceně rozhoduje ražba, kterou dráhy po válce přestaly používat

Drobný příbor z jídelních vozů první republiky nese na rukojeti okřídlené kolo Československých státních drah. Ucelená sada se u sběratelů cení až na 15 000 Kč.

Zdroj fotografie: Pixnio

Rychlík z Prahy do Jasini jezdil ve třicátých letech po nejdelší dálkové trase republiky. V soupravě jely lůžkové vozy a na části cesty i vůz jídelní, kde cestující míchali kávu lžičkami s ražbou drah. Část těch lžiček z provozu postupně zmizela a doputovala do kuchyňských zásuvek, krabic s příbory a pozůstalostí. Dnes se kompletní sada šesti kusů v původní etui v dobrém stavu prodává za 5 000 až 15 000 Kč a vzácný samostatný kus za několik tisíc. Cenu přitom neurčuje stáří ani lesk kovu. Rozhoduje doklad, že lžička patřila do uzavřeného světa prvorepublikového cestování, a ten má podobu malé značky na rukojeti.

Okřídlené kolo na rukojeti: podle čeho poznat lžičku z jídelního vozu ČSD

Okřídlené kolo patří k nejstarším železničním emblémům. Kolo s křídly odkazuje na rychlost a technický pokrok, některé výklady ho spojují také s Merkurem, ochráncem obchodníků a pocestných. Československé státní dráhy vznikly po roce 1918 převzetím tratí bývalých rakouských a uherských společností a symbol si osvojily hned zkraje. Na čepicích železničářů se objevoval od roku 1918 do roku 1954, s přestávkou během protektorátu.

Poté se znak proměňoval. V letech 1954 až 1966 dostal rudou hvězdu, od roku 1966 do roku 1992 nesl další, upravenou podobu. Kdo drží v ruce lžičku s okřídleným kolem, má proto důvod ražbu prozkoumat podrobněji. Písmo zkratky ČSD, tvar křídel a provedení kola by měly odpovídat celkovému vzhledu předmětu. Prvorepublikové kusy sběratelé často spojují se stylem art deco, tedy s čistými liniemi a geometrickou zdobností.

Rukojeť je jen začátek. Lžičku je třeba otočit a projít i rub:

• Ražba: okřídlené kolo, případně nápis ČSD, ideálně ostře čitelné.
• Punc: drobná úřední značka dokládající stříbro a jeho ryzost.
• Značka výrobce: v našem prostředí typicky Berndorf nebo Sandrik.
• Povrch: stopy opotřebení, odřené postříbření, vrypy, deformace.
• Rozměry: délka pomůže odlišit kávovou lžičku od dezertní či polévkové.

Punc, alpaka a Berndorf: co prozradí rub lžičky

Značka výrobce dodává lžičce na důvěryhodnosti. Rakouský Berndorf byl založen v roce 1843, Sandrik o půl století později, v roce 1895. Oba podniky od konce 19. století chrlily postříbřené a alpakové příbory pro domácnosti, restaurace i hotely. Jejich značka na rubu tak dobově odpovídá vybavení, jaké dráhy nakupovaly do jídelních vozů.

Užitečným vodítkem je i punc. Československé puncovní značky pro stříbro se měnily v letech 1921, 1929, 1941 a 1949. Po roce 1929 rozlišovaly ryzosti 959, 925, 900, 835 a 800 tisícin. Pokud lžička s prvorepublikovou ražbou nese punc z pozdějšího období, signalizuje to rozpor, který stojí za ověření. Laik se v drobných značkách snadno splete, přehled nabízí seznam puncovních značek.

Řada drážních příborů ovšem stříbrná nebyla. Alpaka, slitina mědi, niklu a zinku, stříbro na pohled připomíná a provozovatelé ji rádi volili jako levnější a odolnější náhradu. Sběratelům to nevadí. Anonymní stříbrná lžička se ocení zhruba podle váhy kovu, kdežto alpaková lžička s čitelným okřídleným kolem nese historickou stopu, za kterou nadšenci do železniční minulosti ochotně připlatí. Materiál hodnotu zvedne, původ ji ale vytvoří.

Sada v etui, nebo osamělý kus: kde se láme cena

Mezi sběrateli platí jednoduché pravidlo: čím úplnější soubor, tím vyšší částka. Šest lžiček v původní krabičce dokazuje, že soubor nikdo neslepoval z různých zdrojů, a navíc vypadá reprezentativně ve vitríně. Ceny se právě proto u kompletních sad pohybují ceny mezi 5 000 a 15 000 Kč. Samostatný vzácný kus s ostrou ražbou podle stejného zdroje vyjde na několik tisíc.

Opačný konec trhu ukazuje Aukro. Obyčejná stará lžička bez zřetelného původu tam letos v dubnu skončila s vyvolávací cenou 150 Kč bez jediného příhozu. Kus kovu, který nikomu nic nepřipomíná, zkrátka sběratele nezaujme.

Podobná logika platí i za hranicemi. Compagnie Internationale des Wagons-Lits, provozovatelka slavného Orient Expressu, vznikla v roce 1876 a první spoj z Paříže do Konstantinopole vypravila 4. října 1883. Její monogram CIWL dnes táhne kupce po celé Evropě. Pařížská aukční síň Ader nabízela soubor předmětů CIWL od výrobců Ercuis a Christofle včetně jedenácti vidliček s odhadem zhruba 10 000 až 15 000 Kč, na Catawiki se zase objevila 48dílná příborová sada z dvacátých a třicátých let. Mezinárodní značka CIWL oslovuje širší publikum, ČSD naproti tomu těží ze silného domácího sběratelského zázemí.

K drážnímu stolování se řadí i hotelové příbory. Pražský Alcron otevřel Alois Krofta v roce 1932 jako luxusní podnik ve stylu art deco, s vlastními záložními generátory, podzemními garážemi se servisem a signalizací k přivolání personálu. Karlovarský Grandhotel Pupp slavnostně zahájil provoz 13. května 1894 a do roku 1938 prožil vrchol předválečné slávy. Lžička s logem některého z nich vypráví podobný příběh jako ta z jídelního vozu: o zemi, která cestovala ve velkém stylu.

Proč jich tolik skončilo v soukromých domácnostech, statistiky neříkají. Ví se však, že si je hosté hotelů i cestující odnášeli jako suvenýr. Dá se předpokládat, že k rozptýlení přispěly i poválečné změny vlastníků, znárodnění a nové inventáře, při nichž staré vybavení snadno mizelo. Malá, lehká a zdobená věc se do kapsy vešla bez potíží.

Než lžičku prodáte: fotografie, Puncovní úřad a trpělivost

Prvním krokem je dokumentace. Starožitníci i sběratelské skupiny se s předběžným odhadem obvykle spokojí s fotografiemi, ale jen s dobře pořízenými:

• obě strany celé lžičky na neutrálním pozadí,
• detail rukojeti s okřídleným kolem nebo monogramem,
• rub s puncem a značkou výrobce, ostře a při bočním světle,
• všechna poškození zblízka,
• lžička vedle pravítka kvůli měřítku,
• celá sada a etue, pokud se dochovaly.

Pražské starožitnictví Cinolter Antiques, které vykupuje i komisně prodává stříbrné předměty včetně příborů, začíná právě zasláním snímků. Konečnou cenu ale stanoví až po osobní prohlídce, protože fotografie neprozradí váhu ani skutečný stav povrchu.

Pochybnosti o kovu pomůže rozptýlit státní instituce. Podle sazebníku Puncovního úřadu stojí kvalitativní zjištění kovu na zkušebním kameni 40 Kč a přibližné určení ryzosti stříbra 60 Kč. Za cenu kávy tak majitel získá jistotu, jestli drží stříbro, nebo alpaku.

Do té doby lžičku nečistěte. Agresivní chemie, písek na nádobí, drátěnka i brusná pasta umějí ražbu setřít a postříbření prodřít, čímž cena rychle klesne. Metodika preventivní péče o sbírkové předměty doporučuje u pokovených předmětů zůstat u šetrného oprašování. Každý kus zabalte zvlášť do měkké tkaniny, uložte v suchu a etue rozhodně nevyhazujte.

S prodejem nespěchejte. Kdo přijme první nabídku, často dostane jen pár stovek. Rozumnější je obeslat několik starožitnictví, zkusit sběratelské skupiny zaměřené na železniční historii a zvážit komisní prodej nebo aukci. Přímý výkup je rychlý, aukce však lépe prověří, kolik o danou ražbu skutečně stojí lidé, kteří ji hledají.

Nejvyšší částka, tedy 15 000 Kč, se podle dostupného zdroje váže ke kompletní sadě šesti lžiček v etui, samostatný vzácný kus vychází na několik tisíc. Konkrétní veřejně dohledaný aukční výsledek lžičky ČSD s okřídleným kolem chybí, cenové rozpětí je proto orientační. Okřídlené kolo navíc po válce úplně nezmizelo, dráhy ho v upravené podobě používaly i později, takže prvorepublikový původ prozradí až souhra ražby, puncu a výrobce.