Založil ho Václav, Jan Lucemburský na něj nedal dopustit. Teď je z něj jedna z nejkrásnějších ruin u nás
Když se vydáte k řece Vltavě nedaleko obce Kamýk nad Vltavou, narazíte na místo, které na první pohled působí nenápadně.
Obsah článku
Na první pohled je to jen pár polorozpadlých zdí, zdí obklopených tichým lesem. Ale nenechte se zmást – zřícenina hradu Vrškamýk má za sebou pořádně silný příběh. Nebyl totiž jen tak nějakou obyčejnou pevností. Naopak. Vznikl za vlády přemyslovských králů – jeho základy položil Václav I. a dokončil ho jeho slavný syn Přemysl Otakar II., alias král železný a zlatý. A dal si na něm záležet, celý hrad totiž sloužil jako správní centrum celého kraje na levém břehu Vltavy a sídlil tu královský úředník. Bylo to zkrátka místo, kde se rozhodovalo. A podle toho to mělo vypadat.
Strmý pád dolů kvůli Karlštejnu
Vrškamýk byl obýván ještě za vlády Karla IV., jak jsme v redakci zjistili, ale jeho význam postupně upadal. Důvod je celkem prostý. Když totiž Karel IV. nechal postavit honosný hrad Karlštejn, přesunulo se centrum moci právě tam. Starý a trochu nemoderní Vrškamýk se mu už prostě nelíbil. Postupně tak začal chátrat a nakonec se proměnil v ruiny, které vidíte dnes.
Pověst o krutém rytíři Hunecovi
K místu se váže i temná legenda, která dodnes trochu nahání husí kůži. Podle pověsti totiž právě na tomto místě žil krutý rytíř jménem Hunec, který své poddané trápil a zacházel s nimi velmi tvrdě. Není divu, že se jednou ze své vyjížďky do lesa nevrátil. Nikdo neví jistě, ale nejspíš si na něj někdo počkal a zamordoval ho. A od té doby se jeho duch prý potuluje krajem a nemá klidu.
Místní vám možná řeknou, když se jich šikovně zeptáte, že když se v lese setmí a zavládne ticho, dá se jeho přítomnost skoro cítit. No, kdo ví, co je na tom pravdy, ale vystupovat k rozvalinám v podvečer nebo za sychravého zamračeného dne asi nebude tím pravým rodinným zážitkem. Atmosféru to místu rozhodně přidává.
Skvělý výlet do středověku – stačí vylézt kousek na kopec
Dnes už z hradu zůstaly jen části obvodových zdí, ale i tak stojí za návštěvu. Jen se připravte na to, že si malinko zapotíte, než vyjdete nahoru. Ale jakmile se před vámi vykleně úchvatný vstupní oblouk, který nějaký zázrakem překonal celá staletí v působivé podobě, budete vědět, že to stálo za to.
Na místě najdete informační panely, které vás provedou historií hradu a přiblíží, jak to tu kdysi fungovalo. A za sebe doporučuji i výhled, který si můžete užít z nedaleké vyhlídkové věže. Cesta k ní vede příjemnou lesní pěšinou a výhled na krajinu kolem Vltavy opravdu stojí za to. A zaslouženou odměnu můžete přitom klidně nechat odpočívat někde pod velkým bukem. Je jich tu dost a dost. Ale když si všechnu tu zeleň odmyslíte, uděláte si dost dobrou představu o tom, jak dobře chráněné a významné tohle místo ve skutečnosti bylo, tomu věřte.