Archeologové našli pozůstatky divokých válečnic staré 3 000 let, včetně zbraní a dalších poct profesionálních bojovníků

Pastýřské a kočovné komunity byly nahrazeny opevněnými pevnostmi, kterým vládla paranoidní elita. Život byl tehdy krutý a násilný a lidé se museli bránit. Zatímco jsme však zvyklí na představu mužů v sedlech, nová studie Anahit Khudaverdyan v International Journal of Osteoarcheology ukazuje jinou situaci. Archeologové totiž našli pozůstatky dvou válečnic, které jezdily na koních a svůj lid bránily lukem, šípy a dalšími zbraněmi.

Stopy po válečných zraněních

„Dříve bylo běžným faktem, že zranění na mužských kostrách svědčí o úderech z boje. U žen byly stejné stopy brány jako následky nájezdů nebo domácího násilí,“ vysvětluje vedoucí studie Anahit Khudaverdyan. Nedávno začal být tento předsudek pomalu nabouráván. Kostry, o kterých se dlouho mělo za to, že jsou mužské, byly jasně identifikovány jako ženské. Protože proč by měly být ženy pohřbívány s poctami jako důležité válečnice, že?

iZdroj fotografie: Depositphotos

Archeologové tak byli přinuceni přehodnotit svůj pohled na striktní oddělení starověkých rolí obou pohlaví. „Role oběti nebo agresora je kulturně specifická a není vždy určena biologickým pohlavím.“ Ženy byly pohřbeny na hřbitově Jrapi, což je třetí lokalita v Arménii, která vydala takovéto ostatky. Obě si před smrtí prošly výrazným fyzickým utrpením. Ta první, starší, ve věku 45–50 let, byla před smrtí zasažena prakem nebo palcátem.

Jasné známky po bojích

Tato zranění byla natolik vážná, že nechala v její lebce jasně patrný důlek, pravděpodobně tedy zemřela v bitvě. A šíp, který ji zabil, se stále nacházel v jejím hrudním koši. Druhá žena byla znatelně mladší, teprve teenager. Za svůj krátký život ovšem zažila ještě více násilí. Byla ošklivě střelena do kotníku a zespoda bodnuta dýkou do čelisti. Jedná se o zranění, která by odpovídala pozici v jezdectvu. Do lebky dostala podobný úder jako starší válečnice.

I když nešlo o smrtelný zásah, dívka byla dost možná následkem podobných ran znetvořená po motorické, psychické a rozumové stránce. Obě ženy byly ovšem velmi svalnaté, dobře trénované a nejspíš pravidelně střílely z luku. Byly pohřbeny s miskami a nádobami, ale také šípy, dýkami a zdobenými korálky. Jde o pohřební obřady profesionálních bojovníků. Přes vzácné nálezy podobných hrobů má Arménie bohatou tradici ženských bojovnic.

Mytologie žen válečnic

Válečnice tu nejsou dokumentovány pouze antropologicky, ale také historickými a archeologickými nálezy. Ženy na koních lze najít na vázách a bronzových opascích, což je plně v souladu s tím, jak je vnímá místní společnost. Nejen, že běžné Arménky svůj národ bránily se zbraní v ruce, ale dokonce celý národ inspirovaly. Dělo se tak z pozice královen a princezen, kdy posilovaly odvahu, nebojácnost a umění boje.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Přestože důkazy o ženách nebo nebinárních bojovnících často vzbuzují kontroverze, tyto nálezy nemohou být kontroverzní. Nevhodnost takového pojetí ženy pochází hlavně z předsudků během 19. století. Studie ovšem ukazují lidi v jejich skutečnosti a osvobozují vědce od historické zaujatosti. Kostry tak odhalují přímé svědectví o minulosti, které by se kolikrát jinak nedostalo do psaných nebo dalších zápisů.

Jaké další předsudky stran pohlaví vás napadají?

Zdroj: IFLScience