Chmurná pověst ostrova Poveglia: Ne nadarmo se mu přezdívá ostrov duchů

Chmurná pověst ostrova Poveglia se píše už celá století. Lidé tam chodili umřít a jejich popel dodnes tvoří velkou část půdy. Jaké hrůzy museli prožívat?

Zdroj fotografie: Luca.favorido / Creative Commons / CC BY-SA

Málo kdo by si dokázal představit, že jedno z nestrašidelnějších míst na světě se bude nacházet právě v Itálií. Tato jižní země, kterou má každý spojenou se slunečným počasím, dobrým jídlem a dovolenou, skrývá hrozivé tajemství. Nedaleko Benátek leží malý ostrov s názvem Poveglia. Hororová pověst ostrova se začala psát už v polovině 14. století a žije dodnes.

Černá smrt

Spousta hororových historek pochází z dob, kdy evropu sužovala morová epidemie. Mezi učenci se jí už tenkrát začalo přezdívat „Černá smrt“. Právě Benátky postihla jedna z prvních vln morové nákazy. Toto plující město totiž odjakživa fungovalo jako námořní křižovatka a obchodní tepna celé Evropy. Historické prameny uvádějí, že mor do Benátek přivezly lodě z Asie. Odtud se pak nekontrolovatelně rozšířil po celé Evropě.

Tou dobou se začala psát smutná pověst ostrova Poveglia. Nejprve ho začali benátčané používat jako jakýsi předsunutý přístav, u kterého kotvily připlouvající lodě. Každá loď musela přečkat dobu 40 dnů, než byla vpuštěna do města. Během této doby úřednící z ostrova sledovali, jestli mezi námořníky nevypukl mor. Tím italové zavedli proces, který dnes známe jako karanténa.

Ostrov jako hromadné pohřebiště

Když se nákaza moru rozšířila, začal se ostrov využívat pro „úklid“ mrtvých a nakažených. Od poloviny 15. století až po konec 18. století zde byli deportování všichni lidé nakažení morem a jinými nemocemi. V největších morových náporech tam leželi mrtví, nakažení a živí na jedné hromadě. Brzy nebylo oběti morové nákazy kde pohřbívat a tak se vykopala velká jáma, ve které se všichni mrtví pálili. Říká se, že jejich popel dodnes tvoří až 50% půdy ostrova.

Chmurná pověst ostrova pokračuje

Na počátku 20. století začal ostrov Poveglia psát novou kapitolu své hrozivé historie. V roce 1922 tam bylo vybudováno sanatorium pro chorobomyslné. V té době už byl ostrov znám jako místo, ze kterého se nikdy nikdo nevrátí. Stejně jako i jiné sanatoria, které se v Evropě hojně budovaly na přelomu 19. a 20 století, je i toto opředeno spoustou hrůzostrašných historek. Mentálně nemocní pacienti zde měli být podrobování různým pokusům, včteně lobotomie, které se prováděly za plného vědomí. Tyto praktiky se hojně používaly taky během druhé světové války. Mussolinská Itálie se tak měla čistit od méněcenných obyvatel. Dodnes se tak Poveglii drží hororová pověst ostrova.