Ženy gladiátorky, zabíjely jako muži, pravidla pro ně platila jiná. Jak to s nimi ve skutečnosti bylo?

Antické texty označují obvykle ženské gladiátorky jako ludia, zatímco gladiátory ludi. Někteří učenci se pomocí slov snažili přesvědčit, že se do arény dostávali jen ženy z nižších tříd. Existuje ale nezanedbatelné množství důkazů, že se gladiátorství týkalo i šlechtičen. Ve starých časech nikdy nebylo použito slovo gladiatrix, je to moderní pojem použitý až po roce 1800. Jak to tedy s těmito bojovnicemi bylo?

Nejspíš skutečně volba

Ženy, která si tuto cesty zvolily, mohly mít různou motivaci. A ano, vypadá to, že v mnoha případech šlo skutečně o vlastní volbu. Roli mohla hrát nejspíše vlastní touha po nezávislosti, vidina slávy, peníze či vykoupení se z dluhu. Zvenku se může zdát, že vstupem do arény se tyto ženy připravily o jakékoli zbytky společenského postavení. Existují ale důkazy, že požívaly naprosto stejného respektu a společenské vážnosti, jako jejich mužské protějšky.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Možnosti žen v Římě za dob republiky a později impéria byly určeny jejich vztahem k mužům. Bez ohledu na společenskou třídu se od ženy očekávalo určité chování a způsob života. To určovala i legislativa a není bohužel známo, jak se k celé věci stavěly samy ženy. Téměř veškerá římská literatura pochází totiž od mužů. Výjimkou je básnířka Sulpicia, která v jedné básni zmiňuje, že „nechce svůj vztah ukrývat v zapečetěných listech.“

Legislativní odpor

Kvůli silně zakořeněné patriarchální společnosti Říma měli učenci i další velký problém s přijetím právě konceptu ženy v bojové aréně. Často se tak snažili skutečné gladiátorky popsat jako pouhé herečky na náboženských slavnostech. Což je v četných případech přesné, kontext ovšem jasně sděluje, že některé ženy se skutečně rozhodly pro přímou cestu soubojů v arénách. Některé zákazy pak tvrdily, že ženy tak obecně ztratí společenskou vážnost.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Císař Septimus Severus, od kterého takové zákazy pocházejí, měl také obavu, že ženy by se následně chtěly účastnit i Olympijských her v Řecku. To shledával nechutným a nebezpečným pro společenský řád. Jeho legislativa vychází – zdá se – z obavy z účasti urozených svobodných žen. Tedy takových, které by měly všechny potřebné dispozice i prostředky a upřednostnily by život v aréně před tím, aby jejich životní cestu omezovali jejich mužství příbuzní.

Zdroj: WorldHistory