Skotští pejskaři by se měli mít na pozoru. V Dunbartonshiru stojí most, o kterém se říká, že má na psy zcela fatální efekt. Skáčou z něj totiž už desítky let.
Tento děsivý a nevysvětlitelný fenomén trvá už od zhruba od roku 1950. V těch dobách našlo více jak 50 psů svůj konec po překročení děsivého kraje, ze kterého skočili do rokle pod mostem. Některé zprávy však odhadují, že více jak 600 jich ovšem skok zázračně přežilo. Nechvalně proslulý Overounský most byl postaven roku 1895 a říká se mu nepřekvapivě Most psích sebevrahů. Důvod skákání psů z jeho kraje však zůstává záhadou.
Více než jedna nadpřirozená teorie
K mostu se pojí množství teorií, z nichž jedna velmi populární zahrnuje bílou paní z Overtounu, který má mít na psích úmrtích hlavní podíl. Podle legend patří tento duch truchlící vdově po Johnu Whiteovi, jehož otec postavil blízké sídlo Overtoun House. Místní údajně na jeho pozemcích spatřili smutný přízrak. Není však jasné, jakou by měl mít spojitost právě se psy a proč by měl být důvodem jejich náhlých skonů.
Bob Hill, momentální majitel sídla, nabídl ovšem mnohem realističtější verzi celé záležitosti. Podle něj cítí psi z mostu pach četných zvířat právě z dolní rokle, což je láká k nečekanému sledování této stopy. Pes zkrátka zachytne pach kuny, norka nebo dalšího tvora, a následně snadno přeskočí zídku mostu. A protože je zúžená, snadno přepadnou přes okraj. Zrovna norci díky výkonným análním žlázám produkují skutečně výrazný pach.
Jejich příchod skákání psů spustil
Právě populace norků se měla v oblasti objevit během roku 1950, což se perfektně shoduje s prvními případy nešťastných psů. Taky to vysvětluje, proč dle mnoha svědectví psi skáčou dolů jen během jasných dnů. Tehdy totiž vlhké počasí nezasahuje do jasného pachu norků. V rámci dokumentu o tomto místě podnikl zvířecí behaviorista David Sands experiment, aby ověřil platnost tohoto tvrzení. Psi měli následovat pach norka, myši nebo veverky.
Celých 70 % psů zvolilo nejkratší cestu právě k norkovi, což ukazuje, že tento pach je pro ně skutečně velmi atraktivní. Bez ohledu na lákavost pachu ale není pes natolik hloupý, aby se ihned vrhl z 15 metrů jen kvůli vůni jednoho zvířete. Navíc se norkové vyskytují u mnoha řek napříč Skotskem, takže proč by se tento jev měl vyskytovat pouze zde? K tomu samému by přece mělo docházet prakticky na každém mostě v zemi.
Zrádný tvar samotného mostu
Podle Sandse hraje roli samotný Overtounský most. Jeho okraje jsou totiž větší než většina psích plemen, takže zvíře nevidí propast ležící ihned na druhé straně. Okouzleni pachem norka skočí přes zídku v očekávání, že dopadnou na pevný povrch. Jenže na druhé straně je už jen volný pád a na jeho konci možná smrt. Most se tak pro psy stává v kombinaci s atraktivním pachem zvěře smrtící pastí. A pro jejich majitele tragickým místem.
Dosud nebyla žádná teorie o tomto mostu prokázána jako zcela pravdivá. Ani vyšetřování skotské Společnosti proti krutosti na zvířatech nevedlo k žádnému konkrétnímu úspěchu. Jde o nejstarší neziskovou společnost tohoto typu, byla založena už v roce 1824. Ale ať už jde tedy o pach norků, vliv duchů nebo samotnou architekturu, je ideální prevencí zkrátka držet zvíře na vodítku. A také mít pokud možno přehled o tom, za čím se chlupáč vrhá a kam.
Venčíte psa s vodítkem nebo na volno?
Zdroj: IFLScience
Technika
|
PŘEČTENÍ: 18241
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 20861
Technika
|
PŘEČTENÍ: 20752
